Rozsudok

Novohollywoodská nálepka 'Sidney Lumet' znamená střet charismatických antihrdinských sympaťáků s byrokratickými institucemi. Vyprávění je pak zakořeněno v dualismu pramenícím z rozporu mezi svébytně motivovanými jedinci a dogmaty řízenými společnostmi. Neviňátko Sonny a prostory brooklynské banky, Howard Bayle a nestoudnost zpravodajských praktik a nyní alkoholik Frank, zlovolná soudní moc a... alkoholik Frank. Podobně jako Psí odpoledne a Network, i Rozsudek nabízí pohled na výsledek axiologicko-deontického konfliktu obou entit, nicméně tak dělá daleko skromněji než jeho předchůdci. Frankův nejnebezpečnější nepřítel je totiž on sám a jeho jedinou zbraní je možnost vzchopit se.___ Z tohoto důvodu Lumet pracuje se žánrovým schématem soudního dramatu jakožto skeletem, jehož primární funkcí je udržet onu formální skládanku pohromadě. Pozadí v podobě soudní linie dominuje posílená subjektivita a existenciální tetelení ve stylu TAXI DRIVERA či ROZHOVORU; proces vyprávění nevyužívá komunkativnostní hry k dynamizování právnického souboje, neb zatajování informací je vázáno téměř výhradně na postavu Franka; osnova vyprávění se na místo řetězení zvratů a zodpovídání podurčených otázek týkajících se žaloby soustředí na vývojový vzorec Newmanovy postavy a centrem fabulovaných událostí je pouze minulost stále sympatičtějšího alkoholika.___ Vnitřní proměna Franka Galwina a její vnější ozvěny (sklenice whiskey měnící se v hrnek kávy, postupné shazování obleku coby kazajky, stále umírněnější herectví a nahrazení sevřenosti baru otevřenými prostory kanceláře) je k tomu všemu radost pozorovat, neb na rozdíl od cynictějších amerických filmů nabízí pozitivní rozuzlení. (29.08.2018)

Sice poctivě natočený a stejně kvalitně odehrané klasické soudní drama, které je ale tak nějak předvídatelné a konvenční. Ten "překvapivý" zvrat ve skutečnosti vůbec překvapivý není a divák s ním kalkuluje od začátku. Nehledě na to, že v americkém právním prostředí je naopak ve výhodě žalující strana, která se snaží často úspěšně vytřískat finanční satisfakci za ty nejbizarnější újmy a dokonce tam existuje hitparáda těch nejobskurnějších soudních procesů. Paul Newman patřil v době natáčení k největším hvězdám americké kinematografie a tomu odpovídá i jeho herecký výkon. Dokázal svému alkoholem nasáklému a neambicióznímu právníkovi žijícímu z podstaty vtisknout důvěryhodnost, ale scénář ho stahuje někam k patetickým gestům a nepravděpodobnému jednání. Určitě slušně strávený čas, ale do extáze mě tenhle film v žádném případě nedostal. Celkový dojem: 65 %. (30.09.2010)

Asi mi trochu vadí, že film je mnohem zajímavější z pohledu osobního dramatu než z pohledu soudního případu, který se před námi odehrává a který jsem očekával jako toho hlavního tahouna. Paul Newman se ale zasloužil o to, aby se film plně soustředil na něj, protože je v téhle zajímavé a pro něj trochu netradiční roli skvělý. (04.01.2017)

Sidney Lumet a filmy z právnického prostredia- to je kombinácia ktorá sa k sebe fest hodí! Verdict je film potvrdzujúci Lumetovo majstrovstvo, podporené fantastickým Paulom Newmanom, ktorého postava prechádza počas filmu duševným aj odborným "obrodením". Príbeh pekne plynie a vonkoncom nenudí, k úplnej spokojnosti mi chýbal možno väčší drive a "pritlačenie na pílu" pri súdnom procese... (12.02.2008)

Nečekal jsem, že když stojí Sidney Lumet za kamerou a Paul Newman před kamerou, tak se u filmu budu tolik nudit. Dost často bylo pro mě jedinou zábavou hledání Bruce Willise. To se týká hlavně první poloviny. Ve druhý polovině se to naštěstí trochu rozjede a následuje poctivý soudní drama. Celkově jsem ale od týhle dvojice prostě čekal něco víc. Jinak Bruce Willis je ve filmu vidět jako komparz při Newmanově závěrečný řeči u soudu. 60% (18.11.2019)