Mandalorián

Potom, co proradný Dyzny brutálně zmasakroval postavu Obi-wana, jsem ztratil důvěru v prakticky jakýkoliv další Star Wars projekt a to obzvlášť ty, které se pohybují v éře Skajwalkrů, z nichž každý by měl být už tak třikrát pod drnem, kdyby je furt někdo neoživoval CGI mládím. Díky kvantitě seriálů z tohoto období jsem byl mimo jiné jeden z mála lidí, co neviděl Andora a já mám v plánu to tak nechat, ať si tvrdí kdo co chce, klidně to může být dobrý, ale reálně o co mě to obohatí nového z toho příběhu? Mandalorian se tak pro mě stal poslední nadějí pro Star Wars universe a musím přiznat, že třetí série mě nepříjemně překvapila. Jedním z prvních podělů, které si na nás Žon Favró a Dejv Fylouny nachystali je náhlý návrat Grogu, který je sice vysvětlen ve flashbacích na začátcích epizod, každopádně mnohý divák by marně mohl dohledávat v paměti epizodu Mandaloriana, kde se toto událo. Potíž je v tom, že Žon si ze zMrvil StudíNos přitáhl novodobý marvelácký syndrom a tudíž již není možné pro plné pochopení sledovat seriál, aniž byste se nemuseli zároveň podívat na další, úplně jiný seriál. Já jsem jeden z lidí, co Bobu Fetta, ve kterém se tento návrat udál, viděl a následně ho po týdnu nadobro zapomněl, každopádně mnoha lidem se jistě tolik neposmolilo. A i přesto, že jsem byl plně uveden do kontextu třetí série, nedalo by se říct, že jsem byl z návratu Grogu nějak extra nadšený. Totiž já většinu času ani nevěděl, že tam Grog je, až po nějaké době jsem si všim, že nějakou zelenou věc vsadili do exoskeletu IG-11 (oooo cooožeeee??? jakože jakože teen IG-11?????????? --- faaanseeeerviiis --- to je tak úžasnéééé). Do očí bijící zbytečnost Grogu je ale tím zdaleka nejmenším problémem. Star Wars seriály mají velikou slabost v podobě filler dílů, které jsou vesměs špatné, odfláklé kusy trusu, co akorát odvádějí pozornost od poutavé hlavní linie. Mandalorian byl v tomto ohledu výjimkou, protože výplňové epizody uměl dělat zajímavé, což z nějakého důvodu pro třetí sérii neplatí. Když totiž mám hodinu sledovat, jak se nějací náhodní lidé, co mě vůbec nezajímají, prochází po Coruscantu a řeší svoje ultra trable nebo když vidím, jak loď hlavního hrdiny přistává na další písečnou planetu (seriózně, proč je každá druhá planeta ve Star Wars od teď jen písek??), tak skutečně pomalu a jistě ztrácím chuť seriál nadále sledovat. A ačkoliv ve finále všechno pěkně zapadne a i zdánlivě okrajové příběhy se zapasují do celé skládačky, nevzpomínám si, odkdy jsou tvůrci Mandaloriana zvyklí skládat svoje puzzle z výkalů. Dle klasické, i když ne tak očividné, osnovy Star Wars seriálů tak nakonec všechno vyvrcholí úža-úžasným finále, které se vás pokusí uchlácholit po předchozích výplňových epizodách. Ano, zakončení je vskutku téměř mistrným dílem, sice není zdaleka tak silné, jako u druhé nebo první série, zato se tu řádně ohulí akce a že já upřímně jsem ve Star Wars aspoň trochu zábavnou akci neviděl už nějaký ten pátek. Třetí série Mandaloriana mě postavila do pozice, kdy už skutečně nemůžu věřit ničemu, co Dyzny pod touto vesmírnou značkou vyprodukuje a naprosto upřímně bych tak klidně mohl očekávat, že si Fylouny třeba (konečně?) pohřbí tu svoji milovanou As0ku nebo třeba doničí High Republic éru, či snad pokazí i nově oznámenou expanzi do Old Republic. Doblitek: Uspořádal bych na nějakém veřejném webu anketu, kolikrát se Dyzny ještě pokusí vyždímat nějaké emoce z Order 66. (21.04.2023) (menej) (viac)