Psie popoludnie

(1001) Tak jo, je čas prohlásit to oficiálně. Psí odpoledne osobně označuji za jeden z nejlepších filmů všech dob. A nejspíš třeba rovnou do první desítky. Protože co se tady Sidneymu Lumetovi povedlo je do značné míry slovy nepopsatelné, kdežto filmové médium je pro to jako stvořené. Al Pacino je tady ve své životní formě/roli, už nikdy potom se mu nepodařilo vytvořit tak plastickou postavu přecházející přirozeně z hypnotického řvaní do váhajícího šeptání a něžného pláče. A pracuje celé jeho tělo, veškerá únava, stres a frustrace je tak hmatatelná, jak to jenom jde; můj osobní favorit co se týče metodického herectví. Když začal před bandou policistů a hipíků pobíhat a řvát "Attica! Attica!" jako smyslů zbaven, tak jsem byla zcela přikovaná do sedačky, a to byl teprve začátek. Jeho komunikace na blízko s Johnem Cazale a na dálku s Chrisem Sarandonem je tak krásná, že brečím, jenom když si na to vzpomenu. Děkuji, chlapci. ♥♥♥ (22.08.2010)

Už si nikdy nebudu stěžovat na to, že mám smůlu... Sidney Lumet natočil perfektní kriminální drama o jedné ne tak úplně obyčejné bankovní loupeži, které místy připomíná i komedii. Role Sonnyho Wortzika je jednou z Al Pacinových nejlepších kreací. Dokonale zvládá, zničeného chudáka, který se ze všech sil udržet situaci pod kontrolou. John Cazale jako Sal je příjemně nenápadný a zamlklý a po celou dobu je na něm vidět, že ho užírá strach. A jak se ukázalo, ten chlápek na konci v minibusu byl opravdu Lance Henriksen :-). Scénář je dokonalý a ukazuje, že i z tak standartního tématu jako je bankovní loupež se dá vytřískat něco tak "jiného". (28.10.2006)

Film má v sobě neobyčejnou sílu, která je umocněna narážkami na tehdejší údálosti a situaci v Americe. Třeba při scéně kdy vyjde Al Pacino z banky a začne řvát Attica, Attica / narážka na masakr ve vězení Attica v NY v roce 1971 / a k němu se pak přidává dav příhlížejících, mi projede mráz po zádech. Mírnou sociální kritiku tehdejších poměrů USA postupně pohlcuje skutečné drama lupičů a jejich rukojmích na jedné straně a vyjednávání policie a posléze FBI na straně druhé. Něco neskutečnýho je pak herecký výkon Al Pacina a to i přesto, že skvěle natočený příběh sám o sobě je po emoční stránce silnej jak bejk. Dovolím si tvrdit, že to je doslova herecká one man show Mr. Al Pacina. Nikdy jsem neviděl tak neskutečně opravdově natočené drama o přepadení banky. (25.11.2007)

Jeden z mnoha filmů a přepadení banky, kde se něco zvrtne a nastane vyjednávání s policíí. Tenhle druh filmů mám rád. A Dog Day Afternoon patří mezi TOP. Ihned vpadneme do děje a jede se bez přestávky, žádné nudící a čekací okamžiky. Prostě 124 minut se něco děje a několika hodinová událost je výborně dramaticky vyprávěna. Do děje jsou zařazeny absurdní okamžiky, kterým lze těžko uvěřit, zda se opravdu staly. Ale odvedly dobrou práci. Je vidět, že 70. léta opravdu patřila Al Pacinovi. (25.09.2008)

Jednoho středečního odpoledne se Al Pacino probudil coby bankovní uředník, kterému se zhroutil svět. Řekl si, že na to sere, svůj stánek obživy si vykrade a nasbírané peníze rozmění někde na Kubě za doutníky, rum a jedno obydlí ze slámy, aby měl kde přenocovat. Sehnal dva spolupachatele, kde jeden uteče dřív, než začne akce a z druhého Vám je větší smutno, jak z celého zbytku filmu. Po zpackané loupeži pak zůstane párek loupežníků zavřený v bance spolu s nějakým tím zaměstnancem, banku obklíčí asi pět tuctů fízlů a rozjíždí se na plno sociální sonda do amerického ročníku 1975. A jelikož je v hlavní roli Al Pacino, tak počítejte s tím, že nudit se rozhodně nebudete. (17.10.2016)