Maják

Nuda ako prasa. Nejaké to ukájanie nad rybou, nosenie oleja do schodov a dole schodmi, kecy pri večeri, ktoré iritovali svojou tuposťou.... no jednoducho presne podľa gusta pána Dafoa. Jeho filmy stoja v poslednom čase za prd, to som si už zvykol. A na to, že si to zakladá na obrazovom výklade príbehu tak ani obraz nebol bohviečo. Myšlienky a zmysel filmu tiež odleteli niekam do vetra a už sa nevrátili. A tak to je lepšie. Strata času. Na hranici odpadu. 30/100 (27.01.2022)

The Lighthouse je nepochybně pozoruhodný zážitek. Film sestavený z černobílých záběrů v klasickém poměru stran, plný magického realismu přecházející v naturalismus. I jeho jazyk je odlišný, scénář se inspiroval jazykem skutečných námořníků z 19. století a nedokončenou povídkou E. A. Poea. Výsledek stojí rozhodně za pozornost, k diskusi nicméně zůstává, zda by čistý naturalismus nebyl vhodnější formou. (19.03.2022)

"Pojďte pane, budeme si hrát." Maják... hutná, slizká depka, kde chlast teče proudem a stěžně jsou vztyčené v dál. Jedna nestačí zírat, co s drsným chlapem udělá trocha toho nepohodlí. Ovšem nejsem siréna mořská a nejsem oblouzena neukojitelným chtíčem, abych je zcela pochopila. I když.. Možná k tomu mám nepatrně nakročeno. (02.07.2021)

Horečnaté delirium. Těžký nedivácký psychologický očistec, pomalu rozvíjející své interpretační roviny až k rozbouřenému finále. Tématicky a symbolicky bohaté obrazy o kajícné cestě k vykoupení a postupném propadu do klaustrofobického šílenství pod zlověstným dohledem majáku. Zároveň Eggersovo další excelentní vystižení ducha času a místa - tentokrát nejenom kvůli přesně střiženému obsahu, ale i kvůli formě, která ho doplňuje. Film by sotva mohl být tak znepokojující a nepříjemný nebýt fantastického užití formátu, kamery, nasvícení a zvuku. Některé výjevy a momenty jsou díky této spolupráci vskutku nezapomenutelné a evokují díla starých mistrů. Vydatně celkové tíživé atmosféře vypomáhají vynikající herecké kreace Willema Dafoa a Roberta Pattinsona, přičemž prvně jmenovaný předvádí jeden ze svých vůbec nejlepších výkonů v kariéře a tu sošku by si už opravdu zasloužil, a druhý se zhostil fyzicky i psychicky vyčerpávající role, která výkon Dafoa žene neustále kupředu. Jestli některé scény byly fyzicky nepříjemné i pro mě, natáčení muselo být opravdu vyčerpávající. Plný počet i přes veškeré kvality nemohu dát, neb mě film mnohdy šíleně odpuzoval. Tvůrčí záměr, jistě, ale to na pocitech nic nemění. 8/10 (29.12.2019)

V rekonstrukci reálií 19. století a vizuálního stylu starých filmů nebývale vypiplaná kuriozita na jedno zhlédnutí, dávající asi tolik smyslu (a tak ledabyle poslepovaná) jako vyprávění opilého námořníka, který si přečetl Bílou velrybu a pár odstavců o řecké mytologii (zejm. vyprávění o Prométheovi) a psychoanalýze (až po zpacifikování kontrolujícího superega se dostanete k id). Zápletka stojí na vodě, vztah mezi oběma muži na pálence. Namísto dramatu nebo nějakého charakterového vývoje jen budování atmosféry, jež ve výsledku nikam nevede, k ničemu neslouží, neopodstatňuje ji žádné sjednocující téma, kterého by se film držel. Prostě jenom je. Neurčitost, výstřednost a náznaky vědomí vlastní brakovosti působí jako scenáristický naschvál, jako snaha prodat jednoduchou, do sebe zahleděnou hororovou báchorku dramaturgům áčkových festivalů. Když si ve filmu každý něco najde, nutně to neznamená, že se v něm skutečně něco nachází. Vzhledem k tomu, jak moc to stojí na dvou hercích a zvukových efektech, raději bych to viděl v podobě absurdní divadelní hry, u které by strhující herecké výkony spíš dokázaly překrýt tu strašlivou repetitivnost, předvídatelnost a nulový spád. 55% (03.01.2020)