Tanec v srdci

Rej barev, třpyt flitrů, nemožné paruky, přemrštěné polohy, teatrální dialogy, figurkovité postavy - to všechno, a ještě něco navíc - jako třeba neskonale průhledný, starý a luhrmannovsky kýčovitý - i takový je Strictly Ballroom... a překvapivě funguje! Na podstatné jsem zapomněla - ještě je tu hudba, tanec a finálový Tygr z Indijéééé... :-) Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (02.04.2015)

Hudba jako výrazový prostředek je u Luhrmanna typická a velice účinná. Tento taneční film mě překvapil a moc se mi zalíbil. Sympatičtí jsou představitelé hlavních i vedlejších rolí a i samotná cesta za vítězstvím v Australian Pan Pacific Championships je tu výstižně zachycena se všemi zákulisními intrikami, zkostnatělostí starší generace, ale i s nezbytnou dávkou klišé, proměny ošklivého káčátka a „náhodných“ situací. Pro mě ideální kombinace, k tomu skvěle vybraná hudba a skvostné závěrečné paso doble. (26.11.2003)

Luhmann na počátku devadesátek předvedl, že i za malé peníze je možno předvésti slušné divadélko. Občas si zkusí nějakou vyprávěcí fintu (prolínaní časových rovin), sem tam přihodí formální kamerový tríček a nakonec zabalí vše do výrazných filtrů. Na rozjezd slušná práce, ale všichni víme kdy přišel jeho vrchol... 70 % (25.01.2009)

Kdepak, tady se Baz teprve zastřeloval. Vše co ho proslavilo později, je tady teprve v náznacích. Práce s kýčem ještě zdaleka ne tolik vychytaná. Zběsilé dialogy a nestíhatelný střih dávkovány zatím pomálu (ono to tam je, ale než se z toho člověk stihne zaradovat, tak už je to zase fuč) a tak zbývá snad jenom skvostná práce s obrazem a hudbou, dokonalý flashback s taťkou a tanec za závěsem, který mě jako jediný opravdu hodně dostal. Zbytek je pak spíš takový Hříšný tanec na hodně divnym tripu, říznutý pohádkou o ošklivém kačátku, co ke štěstí skrze tanec přišlo. Na 60% to stačí, ale podruhý už to ani možná vidět nemusim. (07.04.2008)

Moulin Rouge! patří mezi moje nejoblíbenější filmy i Romeo + Juliet jsem přišel na chuť, proto jsem sice od prvního dílu trilogie "Červená opona" rozhodně nečekal nesmyslný sladký románek, ale o sympatické romantice jsem nepochyboval. Tím ale není! Bizarní karikaturní charaktery ve stísněném až tísnivém světě, kde se vše točí kolem tance tak bezpodmínečně, až ten tanec ztrácí punc krásy a vznešenosti a mnohdy působí spíš jako něco nepříjemného. A Strictly Ballroom hledá spolu s hrdiny způsob, jak do tance tu příjemnost vrátit. Možná nejvíc postmoderní dílo Baze Luhrmanna. Škoda že neměl vyšší rozpočet a nezvládnul ráznější gradaci, to by se Moulin Rouge! muselo bát. (27.02.2012)