John Wick 2

Na můj vkus se tam ze začátku moc kecá. Ta Itálie mě nebavila. Jak ale přijede zpátky do New Yorku začne to mít koule. Posunulo se to od jednoduchýho revenge movie do jakýsi ságy o podivnym světe nájemnej vrahounů. Mytologie kolem Continetalu je tu hodně rozvinutá a je to celkem sranda čumět na operátorky jak z 50. let a podivný zvyky, jako úpis a Excomunicado. Každopádně hlavní je akce a ta je, po trochu odbytý přestřelce v katakombách, už jen skvělá. Ten New York se fakt poved. Nadchlo mě, jak se nenápadně stříleli v metru s tlumičema, nebo jak mu zarazil nůž do aorty, z profesionální úcty :) Finální scéna mě fakt meganavnadila a na trojku se těšim. Jsem zvědavej, co se stane, až mu někdo z mobilu smaže to video s jeho ženou. (25.02.2017)

Druhý John Wick je lepší než jednička, protože je mnohem absurdnější. Některé scény zcela navážno zabíhají do surreálna, když svět nájemných vrahů koliduje s apatickou "každodenností". Což není myšleno jako výtka. Vlastně by to mohlo zajít ještě dál a byl bych rád. Navíc to krásně vypadá, byť trhavá kamera občas naplno nezužitkuje Reevesovo fyzické herectví (Tom Cruise by rozhodně trval na tom, aby mu během akce bylo aspoň vidět do obličeje). Jediný opravdový problém je stejný jako u jedničky - graduje opačně. Od nejlepších scén po ty slabší, což je samozřejmě poněkud nepříjemné. Ale bavilo mě to a překvapivě to uteklo. Zatímco po jedničce mi ta série byla tak jako jedno, teď chci kapitolu tři, která to všechno posune ještě o kus dál. Rozhodně se neobejdu bez souboje se světelnými meči mezi Johnem Wickem a Wernerem Herzogem na popředí explodujícího panorámatu Manhattanu... nebo tak. (18.02.2017)

Christian Grey si může své pomůcky strčit pěkně hluboko. John Wick je totiž pravým ztělesněním ženského snu. Milující partner, který se pro lásku vzdá prestižního a výdělečného zaměstnání. Člověk, který se láskyplně stará o své štěně, ale také extrémně schopný a silný muž, který pomstí narušení vaší památky a k tomu ještě mluví plynně několika jazyky a umí se oblékat! Pro muže tu jsou zase palné zbraně, rychlá auta a přitažlivá žena, která vám nemůže odmlouvat, neboť je němá./// Ale dost vtipků. Dvojka přináší všechny atributy, kterými se jednička stala zjevením v akčním žánru. Dočkáme se tedy znovu nabitých akčních scén, které jsou naprosto přehledné, a samozřejmě nekompromisního hlavního hrdiny s bolestí v srdci a psem po boku. Nahlédneme více do tajemné mytologie zabijácké subkultury a sítě hotelů Continental, kterou Kolstad rozvádí do neskutečně absurdních, ale vzrušujících rozměrů (ti bezdomovci!). Vrací se svérázné postavy jako úslužný recepční, chápavý policista nebo korektní manažer, které v prvním díle zaručovaly, že Stahelski vše pojímá se zábavnou nadsázkou a prokládá strohými dialogy, které však řeknou více než tisíc slov. Dvojka je snad ještě stylovější a co do interiérů promyšlenější. Finále se odehrává v prostorách modernistické výstavy se zrcadly a rudým nasvícením, a to dohromady se stylem snímání vypadá, jako kdyby chtěl režisér přímočarý akčňák povýšit na umění, což nadšeně přijímám. Záporák vypadající jako Pavel Kříž zamlada se však Nyqvistovi nevyrovná a dlouhá sekvence z klubu zůstává nepřekonána, neboť akce je nyní více rozkouskovaná a určité věci se opakují. Když jde však o film, který točí stunt-double Nea, vyzvání v něm černé pevné linky a Reeves se později setká s Fishburnem na střeše, aby prohodili pár slov o „choice“ a „the one“, telelíte se blahem. [Kino] (21.02.2017)

V jedničce Kínovi rusáci sežrali psa a následovala unylá sada nudných přehozů přes rameno a střel do hlavy. To v Džonvik ryloudyt mu nějaký nepoučitelný makarón vypálil Tugenhát, Kínu se konečně pořádně funkcionalisticky nasral, režisér se naučil režírovat, židí bratři přisypali hutnou dávku nalichvených mrtvých prezidentů a následovalo snad vše, co má totálně nabušený a fantasticky natočený akčňák mít – choreograficky perfektní kočkování (s gamorou), urputné honění (v autech), živočišné píchání (noži), vášnivé rdoušení (rukou i čímkoliv, co je po ní), neutuchající střílení (snad vším, do čeho lze narvat munici) a komplexní defilé nebývale hustých zabijáckých existencí. A to celé v tak vizuálně dokonalých kulisách, až má jeden místy chuť stopnout promítačku, poslat to občerstvení pro pedofily vedle něj pro popkorn, aby nemělo noční můry, a mezitím z důvodu totálního estetického vzrušení freneticky zamasturbovat. I tentokrát na to scénárista sice dost jebal, nicméně pokud nejste jedním z těch umaštěně olupených artových hnědopichů a integrální absence profundálních filosofických paradigmat či frustní interpretace behaviorálních predispozic singulárních charakterů vám nezpůsobuje kognitivně disonanční záchvaty maligního kokotismu, odcházíte z kina s pocitem naprosto ukojeného akčního diváka. (24.02.2017)

Potvrzení toho, že krvavý akční film je plnohodnotné umění, které patří do galerie. Oproti jedničce už chybí prvek překvapení, finále ale potěšilo důslednou osudovostí, která konečně naplno přijímá pravidla hongkongské akční školy (jaká škoda, že na iDnesu to neocení, protože Spáčilka tradičně vzala kramle cca 15 minut před koncem ). Jestli je dvojka lepší než jednička, to v tuhle chvíli úplně posoudit nedokážu. Ale navazuje výborně. Scénu v metru tesat do kamene. (23.02.2017)