Den første kreds

„Každý systém má svůj ochranný mechanismus.“  Obsahově nabízí První kruh celkem slušně naplněnou exkurzi do politického mechanismu v poválečném Sovětském svazu a politického vězení, včetně implicitně přítomné paralely k transportům do koncentračních táborů v nedávno ukončené válce – viz. zejména závěrečnou scénu, kdy skupina vězňů hromadně cestuje transportem do pracovních gulagů. Upoutá i výrazná zápletka kolem vyvíjení speciálního telefonického zařízení s cílem tajného odposlouchávání, přestože vyústění příběhu ústřední postavy mechanika, rozhodnutého s vlastním prozřením vzdorovat systému, tu šlo postupně předvídat. Jenže mi dost dlouho trvalo, než jsem se zbavil schizofreně zvláštního dojmu ze severského koprodukčního filmu, který řeší téma stalinismu v poválečném SSSR a kde sešlost dánských herců (obohacena o jednoho Němce a dvě Polky) ztvárňuje ruské úředníky a ruské vězně, přičemž všichni po celý film mluví anglicky. Přestože film režíroval polský emigrant, místy jakoby snímku scházelo hlubší, působivější osobní zaangažování do tématu dotýkajícího se primárně východního bloku. Vše probíhalo tak akademicky chladně, až samotná „hra“ Seveřanů na ruský východ nepůsobila dostatečně přirozeně, asi jako ta angličtina s cizími přízvuky neustále kombinovaná s ruskými jmény. Byť filmařsky rozhodně nejde o špatný snímek a silnější atmosférická místa taky v sobě má (ač spíše jen ve vybraných scénách), hlavně tedy posledních 10 minut přichází celkem tísnivé psycho. [65%] (09.09.2023)