Biela vrana

Film mě naprosto dostal, především ta gradace na konci. Nečekal jsem, že se příběh bude točit jen kolem roku 1961 a dříve. Oleg Ivenko se zhostil role hlavního hrdiny velmi dobře (Rudolf nebyl pravý Rus, ale etnický Tatar), okouzlila mě i Adèle Exarchopoulos v roli Clary Saint. Gay složka byla potlačena na minimum přesně tak, jak píše zolo, ale kdesi jsem četl, že svou homosexualitu plně rozvinul právě až v exilu a náznaky tam byly ("u vláčku" se dotkl kolegy, s Clarou v pařížském baru civěl na muže, jak spolu tančí atd.) a v Rusku se spíše choval heterosexuálně, což film i dokazuje a příběh se nevěnuje jeho životu po útěku na západ, kde by asi gay složka měla hrát důležitou roli. Ubírám bodík za neustálé vracení se do dětství, které později už působilo trošku rušivě a děj zbytečně protahovalo (scény, které děj nijak už neposouvaly). Ruské reálie mi nevadily. Záběry z tehdejšího Leningradu tam byly a zimní scény u lesa, zda to bylo někde ve středním Rusku v Ufě a nebo v horách zimního Srbska bych stejně nepoznal. Naopak reálie Paříže začátku 60. let (jízda autobusem z letiště do divadla) byly úžasné. Doporučuji všem! Ralph Fiennes odvedl skvělou práci režiséra (ve filmu i hraje roli baletního učitele Pushkina), přestože ho znám především z celé dlouhé řady filmů ... K tomuto dílu se bude řada diváků vracet, včetně mě ... 101098 (27.10.2023)

Příběhy o emigracích jsou nyní již několik let především doménou českých filmařů a stále tomu není konec. Do stejného námětu se pustila i Velká Británie v koprodukci s Francií a společně odvyprávěli příběh ruského tanečníka baletu Rudolfa Nurejeva, kterak se vzepřel sovětskému systému, využil hostujícího vystoupení ve Francii a požádal o politický azyl. Snímek je v obrazotvornosti nenásilný a i po umělecké stránce v oblasti jemného vyprávění vcelku sympatický s uměleckým dojmem právě kolem baletu. Na temnou politiku bolševického rozhraní v Sovětském svazu se samozřejmě patřičně kladl důraz v působnosti vyniknutí oné nepříjemné doby. Politika se do sportu dere i dnes, takže ve svém smyslu se od této dobové výpovědi zase toho až moc nezměnilo. Sovětský tanečník jede do Francie na vystoupení a v patách má neustále sovětskou tajnou službu. Nesmí profesně ani soukromě učinit nic nerozvážného, jinak sovětská rozvědka zakročí. Že to nebylo pro takového člověka nic jednoduchého je nám patřičně ukázáno, ale skutečně se zase až moc na pilu netlačilo. Přeci jen se nejedná o žádný thriller. Ve snímku je kromě poutavého umění vestavěna také psychologie jednotlivce, touha a omšelá doba. O homosexualitě Nurajeva se příběh zase až moc přehnaně nezajímá, což je na dnešní dobu až div.  Zmínka o tom však samozřejmě je. Snímek ale jinak libozvučně povznáší svou vůli o poctě svému hrdinovi, pro kterého byl balet elixírem života. Snímek je natočen tak, že každá scéna s Nurejevem po divácké stránce zahřeje, naopak ze scén ze strany sovětských soudruhů téměř zamrazí a scéna z letiště je nejnapínavější dějovou složkou na celém dějství. Natočilo se to zkrátka s plným respektem k Nurejevovi, který to v životě neměl jednoduché a osud mu to ani moc neulehčoval. Fascinující filmové vyprávění podle skutečných událostí. (28.01.2022)

Film bez šarmu. 1) Děj probíhá ve dvou časových rovinách se spoustou dalších flashbacků z různých dob. To samo o sobě snižuje celkový dojem. Na druhé straně je dobře, že se režisér zaměřil především na jeden okamžik ze života a nepokusil se o klasický životopis._____ 2) Horší je, že vše je bez šarmu - scénář, režie i herci._____ 3) Nurjejevova sebestřednost, excentricita a arogance, navzdory ujišťování režiséra, že ji zdůraznil dostatečně věrně, mi připadá s ohledem na jeho taneční mistrovství nepříliš extrémní. V této souvislosti se nabízí citát (údajně Marcus Aurelius): Lepší je výčitka od génia nežli pochvala od idiota. Přihoďme ještě: Když dva dělají totéž, není to totéž a je vymalováno. Nurjejev klidně mohl být arogantní, jak chtěl. Měl na to._____ 4) Ještě hůř (nevěrohodněji) dopadlo zobrazení jeho sexuality. Ačkoli byl Nurjejev homosexuál (s občasnými úlety ve vztahu k ženám) a zemřel na AIDS, film se tomuto aspektu jeho života vyhýbá. Je jasné, že se v SSSR nechoval otevřeně, ale náznaky ve filmu jsou vskutku až příliš decentní a nenápadné. Jeho dlouholeté (25 let) vášnivé přátelství s dánským tanečníkem Erikem Bruhnem nebo kratší (2,5 roku) vztah s americkým tanečníkem Robertem Tracym jsou dostatečně výmluvnými důkazy (nepočítaje mnoho kratších či jednorázových známostí) jeho sexuální orientace. V této souvislosti má výstižný koment: zolo****._____ 5) 22letý Oleg Ivenko (Rudolf Nurjejev) je pěkný kluk (inu, tanečník). 29letý Sergej Polunin (Jurij Solovjev) s blonďatou hlavou vypadal velice sexy. (14.01.2020)

Je to citlive drama.Veskera pozornost rezisera se soustredi na Ivenka a detaily v jeho psychologickem portretu.Extrahuje barvy z jeho zivota,ktery byl zrejme tak cernobily jako ruska zima.Ale tezko rict,jak to odpovida skutecnosti.Film je plny malych radosti jako treba pohledy do baletniho studia,vecirek baletek apod.Samotny balet mi jako divakovi nic nerika a unavuje,jako kdyby se milovnik baletu dival na tancici 60 lete baletky. (15.01.2020)

Na filmu musím ocenit hned několik věcí: 1) Výborně vybrali malého a staršího Nureyeva - opravdu si byli podobní i vzhledově i povahově. 2) Film mě opravdu bavil. Byl zajímavý, rozporuplný a pořád měl kam gradovat. 3) Skvělý napínavý konec. 4) Výborně volená hudba a 5) Úžasně se zde prolínaly minulost se současností. Krom toho - herecké výkony byly bezvadné. (12.07.2021)