Popel je bílý jak sníh

On celý dnešní den na Febiu stál za hovno, ale takovouhle sračku bych nejradší poslal do války do první linie proti velký přesile, protože nechápu proč mě tímhle dlouhým nudným hovnem pan Zhangke Jia obtěžoval, udělal by líp kdyby se na točení filmu vysral a šel fandit Slavii. Je fakt, že po tom co jsem viděl film Panna a Orel na febiu, nemohu tento film dát ani omylem na stejnou úroven a ty dvě mu nakonec přiznám. (27.03.2019)

Režisér výborně vystihl postavy s jejich emocemi, zuřivosti a odhodlání. K tomu románek, zrada a ztráty. (10.04.2020)

Bez posledních patnácti minut jde o poměrně stravitelný a místy i zábavný film. Nádherně zobrazuje denní život v Číně, v provincii Shanxi, kam se málokterý film vydá. Z tohoto důvodu jsem možná lehce předpojatý, protože Čína mě velice zajímá. Nicméně posledních patnáct až dvacet minut filmu je skutečně zbytečná nuda. (Tao Zhao je ale velmi slušná herečka!) EDIT: Normálně bych dal 3*, ale 4* nás dostanou na červenou a čím více lidí uvidí čínské filmy, tím lépe! (28.03.2019)

Úvod na špici, vrcholící jednou z nejpřekvapivějších bitek v jinak ryze neakčních filmech. Prostředek podmanivý a vtahující, s nádhernou kamerou a jiskřícími emocemi, pak téměř zabitý přiblblou epizodkou ve vlaku. Banální doslov to shodí někam na úroveň ambiciozního průměru. 60% (05.04.2019)

S tímhle filmem je to složité, protože na první pohled je podobně nadutý jako Dotek hříchu, jen ho rámuje melodrama. Snaha o podchycení širších společensko-ekonomických souvislostí vyvíjející se Číny zase připomíná příšernou třetí část jeho předchozího filmu I hory mohou odejít. ALE pak je tady žánrová rovina, která je asi tím nejzajímavějším, co Jia Zhang-Ke za poslední roky natočil. // V první třetině se tento žánrový rámec ustavuje několika uvědomělými způsoby. Na té nejobecnější rovině je ústřední pár součástí čínského podsvětí, které zastřešuje termín jianghu. Uskupení lidí existující mimo tradiční společenské struktury – zde Triáda – a řídící se pevným morálním kódem, který nachází kořeny v bojových uměních. Zjednodušeně jde o soubor přísných pravidel, jež následují především muži. Jejich (v žánru tradičně) dominantní pozici film utvrzuje ještě citováním dalších děl. Postavy ve volném čase sledují akční kult Tragic Hero, v němž se zbraněmi ohání Chow Yun-Fat, ale i hudební doprovod Ash Is Purest White tvoří třeba píseň z filmu The Killer od kantonské popstar Sally Yeh. Celá první třetina tedy směřuje k poměrně tradičnímu mafiánskému filmu s dotekem heroic bloodshed. To je završeno i fantastickou akční scénou, která vypadá jako by ji natočil žánrový profesionál. Ale pak přijde zlom, protože mužský hrdina Bin svou bitvu prohraje a je zachráněn ženou Qiao, která se chopí zbraně. Od této chvíle se dynamika proměňuje a ona jde do vězení, zatímco on z příběhu víceméně mizí. Nositelem morálního kódu jianghu se stává žena a Ash Is Purest White vypráví naruby obrácený film o Triádě bez akčních scén z perspektivy ženy. // Ano, přes dvě hodiny času to neutáhne a ústřední argument se vyčerpá do devadesáti minut, ale stejně je Popel v mnoha ohledech působivým posunem v kariéře filmaře, jehož tvorba byla v posledních letech absurdně doslovná. (23.06.2019)