Zvijezda putuje na jug
Obsahy(1)
Velký pražský orchestr odjíždí vlakem na hudební festival do Jugoslávie. Pouze zpěvačka Soňa Klánová odjezd zmeškala. V aeroliniích se jí podařilo koupit letenku do Bělehradu od paní Navrátilové, které se cesta nehodila. Dirigent orchestru si mezitím zoufal. Na hranicích telefonoval do Prahy a když se dozvěděl, že Soňa odjela z domova taxíkem, domníval se, že je dožene po silnici. Improvizovaným koncertem pro celníky a cestující zdržel orchestr odjezd vlaku. Soňa pochopitelně nedorazila a navíc nestačili včas dojet do Splitu, kde jim ujela loď a museli použít jinou. Soňu z letiště omylem odvezl řidič Drago, který čekal na paní Navrátilovou. Po vysvětlení situace se rozhodl odvézt hezkou zpěvačku až k moři. Ještě několikrát se orchestr a zpěvačka na cestě minuly, aby se nakonec všichni šťastně setkali a zahájili festival slavnostním průvodem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Dle mého názoru druhý nejhorší film Oldřicha Lipského. Ze snímku lze jasně vyčíst, že scénář nebyl z nejkvalitnějších a celý příběh je založen na celkem jednoduché zápletce. Ikdyž byl film obsazen velmi kvalitními herci, výsledek je bohužel nevýrazný a bez nápadu. Navíc koprodukce s tehdejší Jugoslávií filmu spíše uškodila. Osobně dávám jednu hvězdu pouze za herecké výkony pánů Miloše Kopeckého, Rudolfa Hrušínského, Lubomíra Lipského, Josefa Hlinovaze a Vladimíra Menšíka. ()
Takhle to vypadalo, když nebyly mobily... I když rozhodně nedosahuje úrovně některých pozdějších Lipského filmů, tato komedie vůbec není špatná! Uznávám, že scénář není nic extra nápaditého, pěvecká čísla trošku brzdí a některé záběry jugoslávské krajiny jsou kýč jako prase, ale stejně jsem se, především zásluhou herců a jejich hlášek, bavila moc dobře. Uhlazené tenory sice nemusím, ale ten bubeník je neuvěřitelnej ďábel. ()
Nenáročné dílo na způsob západních hudebních muzikálů se zpěvy, tancem a určitým humorným zlehčením. Zde je navíc i cestovatelský rozměr se skvosty architektury a historie, jako je Diokleciánův palác ve Splitu a město Dubrovník. Herecké obsazení je velmi kvalitní, bohužel se to nedá říci i o ději, který je spíše naivní a někdy snad i hloupý. Cesta hudebního souboru a normálních turistů z Prahy na mezinárodní hudební festival v Dubrovníku ve stylu nenáročných komedií o nehodách, náhodách, míjení a šťastného vyústění. A to i s romantickou třešničkou. Z postav: zpěvačka Soňa Klánová (Gordana Miletić, s hlasem Aleny Kreuzmannové, při zpěvu s hlasem Jarmily Veselé), která se díky zmeškání vlaku, dostává do Dubrovníku sama, pouze ve společnosti ochotných jugoslávských mužů, šéf a dirigent hudebního souboru (Rudolf Hrušínský), neustále nervózní z nepřítomnosti zpěvačky souboru, řidič náklaďáku Drago (Joža Gregorin), zamilovávající se do své pasažérky Soňi, jeho potrhlý parťák Čkalia (Ljubomir Didić), spolucestující se souborem Lída (Barbara Połomska s hlasem Jaroslavy Adamové), snažící se přes postel zaplnit prázdné místo zpěvačky, cestující Pětioká (Stella Zázvorková), snažící se prodávat v Jugoslávii gumové pláštěnky, cestující Alfréd Nečásek (Rudolf Deyl), neustále nespokojený s pomalým postupem výpravy, ředitel festivalu v Dubrovníku (Antun Nalis), nervózní ze zpoždění pražského hudebního souboru, průvodce výpravy Šoustek (Miloš Kopecký), popletený z neustávajících zmatků, cestující Strouhal (Eman Fiala), starající se o přechytračelého klučinu Pepíčka (Zdeněk Chudáček), členové souboru Pištělák (Jaroslav Štercl) svérázný bubeník, zpěvák Rudy Bárta (Rudolf Cortés), sbírající ženské suvenýry, kytarista Egon Zejda (Karel Effa), klarinetista Vostřák (Vladimír Menšík), trombonista Holpuch (Lubomír Lipský), trumpetista Bříza (Josef Hlinomaz), přednosta železniční stanice Koťátko (Rudolf Princ), nadšený ze zastávky vlaku s hudebním souborem, svědomitý celník (Václav Trégl), a průvodčí ve vlaku (Jiřina Bohdalová). Výsledkem je odreagování, které ničím neuvízne v paměti (až na chorvatské skvosty v zašlých časech), ale ani ničím neurazí. ()
Sice hodne naivni a kycovity koprodukcni snimek, kde spousta hercu prehrava. Pusobi to i jako reklama na letni katalog Cedoku, presto se mi tato prazdninova tour orchestru do Jugoslavie libila a clovek si u filmu odpocine. Par zajimavych postav a vtipnych situaci, ktere si myslim, nikoho nemohou urazit. ()
Zaujímavosti (3)
- Film byl uveden na festivalu v Banské Bystrici v roce 1959, hned na to byl ale zakázán. Důvodem byl jednak fakt, že na něm spolupracovali jugoslávští umělci, a jednak zde byla Jugoslávie zobrazena idylicky. Poté, co jugoslávský vůdce Josip Broz Tito otevřeně kritizoval Sovětský svaz za invazi do Maďarska, bylo totiž ve východním bloku cokoli spojené s Jugoslávií naprosto nepřijatelné. Film byl tak uveden do kin až v roce 1964, když se politické poměry uvolnily. (Stegman)
- Prezident Novotný o filmu prohlásil, že je to kosmopolitní produkt revizionistických vlivů, spoluautor scénáře Škutina zase řekl o prezidentovi, že je vůl, a za to šel na 10 měsíců sedět. (raininface)
Reklama