Prirodzený talent

Moc mě mrzí, že jsem film neviděl film v roce 1984... Když jsem si ho nyní jako milovník sportovních dramat sehnal, nepoložil mě příběh ani z poloviny tak jako např. Hra snů. Ke kladům můžu rozhodně připsat ucházejícího Redforda nebo hned několik perfektních záběrů. Jinak příběh jako celek není vůbec špatný, zápletky rostou, pozvolně gradují a je se na co dívat. Nevyčítal bych předvídavost děje v tom smyslu, že v poslední vteřině odpálí Roy Hobbs homerun, protože si myslím, že léta páně 84 ještě kluci filmařský netušili, že právě těhlech finišů bude mít většina lidí plný kecky... Ale když poberu všechny dojmy co mě po shlédnutí opanují, hodnotím film 85 procenty s tím, že do mýho TOP 10 sportovních filmů (v profilu) se Natural neprobojval. (20.01.2009)

Potom co jsem několik baseballových utkání viděl naživo si troufnu tvrdit, že film Barryho Levinsona je docela přesný. Zachytil těch několik scén z utkáních tak nudně a v pomalém tempu, že se dostavuje ospalost a únava. Robert Redford téměř také spí a nudná vizuální stránka rozhodně nic neoživuje. Nejhorší baseballový film? Možná i nejnudnější sportovní film co jsem viděl, ale rozhodně nejhorší film Barryho Levinsona. 25 % (20.10.2013)

Jsem z toho trochu v rozpacích - baseball je pro mě sice asi taková zábava jako hledat vodu na Sahaře, ale pověst tenhle snímek dalece předchází a na borce jako Redford nebo Duvall jsem se upřímně těšil. A nutno říci, že ve spoustě ohledů mě nezklamal - retro atmosféra funguje výtečně (hlavně v ikonickém začátku na farmě), scénář přináší hlubší morální dilemata a otázky, než by jeden očekával, závěrečný match má sílu i po třiceti letech a Randy Newman zkomponoval kultovní hudební podkres. Redford je obrovský sympaťák, Basinger záviděníhodná femme fatale. Pořád ve mně ale zároveň hučel neodbytný pocit, že Levinson střídá hvězdné chvilky s těmi vyloženě rutinními mnohem častěji, než by bylo zdrávo (podobně jako hlavní hrdina), že film občas příliš natahuje, že některé momenty inscenuje dost mechanicky a nudně a že úplně neví, co si počít s postavou Roberta Duvalla, která nedostane možnost se pořádně projevit. A je to škoda, protože scénář velmi efektivně pracuje se svými originálními motivy, k nimž se vždy v pravou chvíli navrací nebo je obměňuje na základě Hobbsova osobního rozvoje (návrat dávné lásky během první herní krize, představení syna během druhé, opakování scény s nadhozem, prasklý míček × prasklá pálka, úvod × závěr), takže i ten povinný patos ve finále ustupuje pečlivě zkonstruované katarzi. Těch 130 minut je ale prostě moc a prostřední část zaujímá primárně svou neschopností přijít s něčím filmařsky okázalým, takže 4* z toho prostě nevymačkám... 70% (27.09.2018)

Tohle je tak neuvěřitelně patetický a klišovitý film, který se vás za každou cenu snaží dostat emoce, až je to neuvěřitelné. Jenže je to tak skvělý film, že si mě svým pojetím naprosto získal. Je to místy tak přehnané, až je to prostě krásné. V závěru jsem ani nedutal a jen jsem sledoval, jak je to natahováno až do toho úplně finálního odpalu. Robert Redford je prostě herecký mág. (29.12.2015)

Nemám ráda Redforda a mám ráda Duvalla a Close. Nicméně - jsem fakt v té menšině lidí, kteří prostě nechápou, jak ostatní mohou uvěřit téměř 50ti letému Redfordovi tuto postavu? A Close to samé? To je to, co na tomto filmu nechápu nejvíc - obsazení. To se spletli či to udělali naschvál? :D Nemám ráda americký patos a přeslazenost a pro mě to tento film má a proto u mě neuspěl...Bohužel - nicméně sláva - existují i jiné filmy podobného žánru. A za mě lepší :) (17.10.2020)