Dole hlavou

Western, ktorý vlastne ani nie je tak celkom westernom. Príbeh Juana a Johna, ktorých zviedla do hromady náhoda, sa celý nesie v duchu mexickej revolúcie. Úvod ešte ušiel, ale potom sa udalosti a dejová linka vydali smerom, ktorý až tak moc nemusím, na mňa tam bolo až príliš veľa politikárčenia. 150 minútová uťahaná verzia ma už ku koncu teda začínala riadne otravovať. Jedinou záchranou pred totálnou nudou sa stala charizma J. Coburna a pár svetlejších, klasický western pripomínajúcich chvíľ. Zatiaľ môj najslabší Leone, pričom hudobne ma neoslovil ani velikán E. Morricone. 60/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (23.11.2015)

Je škoda, že mexické revoluci vím kulový, protože mám silný podezření, že s aspoň minimální znalostí historických souvislostí bych šel asi na plnej. I tak je ale Fistful Dynamite pozoruhodný snímek, protože při znalosti dřívějších Leoneho westernů budete překvapeni měrou svéráznosti tohoto, přičemž to stejné platí i o hudbě maestra Morriconeho. Ač Leone nejde až do takového kontrastu taškařice vs. citová zdímačka jako třeba Benigni, fakt jsem si na La Vita è bella vzpomněl a postavě Juana jsem se o srdce smál. Dá se doporučit! 85% (22.09.2015)

Já tedy budu muset býti opět hajzlem. Začnu hudbou, protože ta byla samozřejmě opět skvělá a je prakticky jediným skvělým prvkem filmu. Co se mi líbilo méně je hrozně obsáhlý děj a co se mi líbilo úplně nejméně jsou hlavní dvě postavičky, které mi prostě přišly nudné a přál jsem jim pouze rychlou smrt. Western je příšerně dlouhý a troufnu si vám zaručit, že se budete místy nudit určitě taky. Pár pasáží, které si budete den, či dva pamatovat tu určitě najdete. Nejedná se však ani omylem o western, který by si zasloužil srovnání především s dřívější Leoneho tvorbou. Tohle byl velmi slabý čajíček. Maximálně hvězda. (31.12.2014)

Neprávem opomíjený Leoneho skvost, který stojí ve stínu těch nejslavnějších westernů vůbec a je to ohromná škoda! Již začátek filmu mne vtáhl do děje a na nějaká hluchá místa si nemohu vzpomenout. Film je i přes svou délku (151 minut) zcela vyvážený, jednotlivé postavy jsou velmi pečlivě vykresleny. K tomu Morriconeho hudba, která nemá chybu (všimli jste si variací na Mozarta?). Leone se zde představuje jako levicově smýšlející revolucionář (viz odkaz na Bakunina a samozřejmě nejen on) a vůbec mi to nevadí. (19.10.2009)

Sergio Leone začínal jako béčkař a béčkařem, ovšem v tom nejlepším smyslu slova, zůstal prakticky až do konce své kariéry, snad s výjimkou jeho nejslavnějšího filmu Tenkrát v Americe. Béčkařem myslím v tomhle smyslu režiséra, který pracuje s omezeným rozpočtem a tomu přizpůsobuje svoji práci. Navíc režiséra, který nenatáčí s primární potřebou získat nějaký ten festivalový vavřín a myslí především na diváky. Leone pracuje s typickými žánrovými rekvizitami a typickými modelovými situacemi, ale používá je po svém. Inovuje a především posouvá film z jednoduchého schématu souboje pistolníků do společenského konfliktu země zmítané sociální nespravedlností a občanskou válkou. Leone patřil k italské levici, která v 70. letech v italském filmu drtivě převládala. Už v první scéně z dostavníku detailní záběry kamery na cynické zbohatlíky, jejich ústa nacpaná jídlem, arogantní gesta a zejména jejich povýšenecké dialogy dávají znát, na čí straně jsou jeho sympatie. Film je jednak o vznikajícím přátelství dvou povahově i původem naprosto rozdílných mužů, jednak o snaze nastolit spravedlivější společnost v zemi ovládané diktaturou a zvůlí. Béčkové kořeny Leoneho umožňují, aby svůj film odlehčoval humornou nadsázkou a řadou dobrodružných prvků, které pomáhají prodat téma co nejširší skupině filmových diváků. I přes velmi dobré řemeslo film není dokonalý a do puntíku promyšlený, některé dost zásadní momenty Leone neřeší a pokulhává logika děje, např. je s podivem, že se oba hrdinové dokážou dostat do přísně střeženého vojenského transportu, který převáží do bezpečí šéfa provincie i s jeho pokladnou. Nebo jiná situace když zuří urputná bitva a oba hrdinové se ocitnou tváří v tvář svému úhlavnímu nepříteli, v ten moment bitva zázrakem utichne, to si nejspíš chlapci dali cigáro a kafe, a když westernová konfrontace skončí, bitva začne znovu v plné parádě. Pro fanouška vojenské historie je taky úžasné, jak Leone vyřešil otázku uniforem a vojenské výzbroje. Převzal jednoduše vybavení italské armády z 2. světové a šoupnul ho do svého filmu. Leone se sice nezmiňuje o přesném datu, do kterého svůj příběh zasazuje, ale z logiky viděného je jasné, že se odehrává na přelomu let 1913-1914 za vlády diktátora Huerty už proto, že v polovině roku 1914 přestala mexická federální armáda úplně existovat. Tehdy pochopitelně mexická armáda nebyla motorizovaná a už vůbec neměla obrněné vozy. Po herecké stránce výborné, celkem logicky excelují James Coburn a Rod Steiger v hlavních rolích. Celkový dojem: 85 %. (08.03.2010)