Vtedy na Západe

[ THE BEST OF SERGIO LEONE ]. Kultovní western. Sergio Leone je bůh westernu a jeho režie je brilantní pastva pro oči. Skladatel Ennio Morricone dodal hudební zvuk jako by se k Zemi blížil zlatý déšť' (životní forma - geniální hudební doprovod, který očistí i tu nejšpinavější duši pod sluncem). 175 minutový skvost TENKRÁT NA ZÁPADĚ přepsal historii westernu. Nezapomenutelná filmová krása. (11.02.2012)

Westernový opus jehož sledování zaručuje absolutní blaho diváka. Jediná záporná role Henryho Fondy v celé jeho kariéře nemohla být "lepší", Charles Bronson nikdy nebyl větší machr a Claudia Cardinale je neskutečně krásná. Hudba je tady tak dokonalá, jako snad v žádném jiném filmu nikdy nebyla. Skvost mezi filmy. (16.03.2011)

Taliansky režisér Sergio Leone po úchvatnej dolárovej trilógii - "Pre hrsť dolárov", "Pre pár dolárov naviac" a "Dobrý, zlý a škaredý" natočil v zápätí ďaľší grandiózny film, ktorý sa stal cennou súčasťou pomyselného svetového kinematografického pokladu - western "Vtedy na Západe". Dokonalé v každom smere: herci, kamera, scenár, hudba, réžia... atmosféra, že som miestami ani nedýchal. Veľkolepé dielo. ***** (07.04.2011)

V rámci Projektu 100 konečně viděno v kině (Bio Centrál, Hradec Králové). Emotivně mě to až tolik (tentokrát) nevzalo, ani to nešlo, nechal sem se celou dobou únášet technickou stránkou věci - kamera, zvuk, barvy. Kino je místo, kam tenhle film patří. Za další Leoneho snímky v kině bych se vůbec nezlobil! (14.04.2013)

Pozoruhodný western evropské provenience nese na sobě - ke svému prospěchu - známky svého původu. Oproštěn od tradičního sentimentu klasického amerického westernu třicátých až šedesátých let minulého století zachovává s pietou až úzkostlivou základní znaky žánru, mýtus dobra a jeho vítězství, které zde přerůstají až do klasického mýtu někdejšího pověstného Divokého Západu (proslulé hudební motivy). Svým způsobem tvoří neotřelou součást italského neorealismu; lze ho nazírat jako formu italské, ale vlastně i evropské sebereflexe mýtů rodokapsu, kovbojek přenesených na plátno, jako touhu vychutnat ovoce, které už není zakázané, jako snahu vymezit a současně si i užít to nové i to tradiční, které to všechno s sebou nese. Mluvit o mimořádně dobře zvládnutém prolnutí hollywoodského a evropského herectví, o schopnosti oslovit ne klubového, ale i masového diváka (mluvím tu o své vlastní zkušenosti) znamená zachytit další výrazný klad dnes již klasického díla. Pohnutí a radost, asi tak lze nejlépe zachytit pocity, které se nás zmocní, narazíme-li po desetiletích na tohoto našeho blízkého, drahého přítele a jeho nezapomenutelné hrdiny a jejich stejně nezapomenutelný příběh. (19.03.2008)