Sedem krvavých orchideí

Giallo sklouzávající do školometské detektivky s mnoha topornými dialogy a až otravně "příliš důvtipným" klaďasem. Obvyklé žluté ingredience potěšily, byť je Lenzi nedokázal vypilovat k dokonalosti a zůstalo jen u jakžtakž zvádnutého žánrového řemesla. Za vyslovený faul pak považuju hlavní roli Uschi Glas, která vedle Marisy Mell, jíž se dostalo jen malého prostoru ve vedlejší roli, působila jako bodlák poblíž rozkvetlé růže. Zbytek údajně krásných orchidejí sice tu a tam odhalil i nějaké to poupě, přesto jsem čekal větší důraz na smyslnost. A křečovité vyvrcholení v bazénu místo parádního elektrizujícího orgasmu, na nějž jsem v těchto filmových vodách zvyklý, mne pak vede pouze k dvěma poměrně neuspokojivým hvězdám. (03.12.2016)

Od roku 1968 v pořadí už čtvrté Lenziho giallo, předtím "Orgasmo" (68), "So Sweet... So Perverse" (69) a "Paranoia" (70). Zajímavost: Právě tady byl použit stejný hudební motiv, který hudební skladatel Ortolani použil už v "So Sweet... So Perverse" (69) včetně krásné titulní balady "Why", která je tu slyšet na konci z gramce. Film sám o sobě není tím nejlepším, co se zmíněného subžánru týče, ač jsem v to tiše doufal (jen v prvních pár minutách přijde rychlý sled snad tří vražd, vůbec vraždami se tu nešetřilo, jak ostatně napovídá sám český název filmu). Příběh balancuje na pomezí gialla a krimi žánru (které šly Lenzimu vždy skvěle - doporučuji), je dosti zmatený a kompletně předvídatelný, je tu i dost hluchých míst, ale jsou tu i místy povedené injekce, co se týče občas efektního napětí, postupného odhalování tajemství příběhu spolu s vrahovou totožnosti a nechybělo samozřejmě trochu té sražené krve (bohužel všechny vraždy tu jsou hodně sestříhány) a částečně i některé slušné herecké výkony (herečky však nebyly vyloženými krasavicemi typu Fenech nebo Bouchet, žádná z nich mně vyloženě nijak nepřirostla k srdci), to vše drží film nad vodou a dělá ho částečně zajímavým a snesitelným. Úsměvné finální rozuzlení nebylo tak zajímavé jako u jiných filmů z té doby, celkově mě film, bohužel, do svého děje až zas tak moc nevtáhl. Ano, právě odtud pochází vražedná scéna s vrtačkou (chudák kráska Marisa Mell), která byla ale např. už rok předtím použita v jiném klasickém giallu "My Dear Killer "(71). (27.08.2010)

Průměrné giallo které se bohužel ztratí na poli jeho dalších slavnějších žlutých kamarádů. Vlastně je to takový moc obyčejný a jediný čím tohle dílo vyniká je vrah, kterej je skvěle napsanej a sehranej. Prsíčka vydíme celkem často a vraždy jsou celkem pěkné. A hlavně tu máme opět dokonalou vizualizaci co se barev týče. Byl jsem poměrně spokojen, ale už jsem bohužel viděl i o dost lepší Gialla. (28.11.2010)

Začínam pomalu giallu přicházet na chuť.Tenhle kříženec noiru,thrileru a hororu s výrazně středomořským akcentem mě docela dlouho míjel, ale těsně za sebou se mi zdařilo zkouknout Ptáka s křišťálovým peřím,Křišťálové oči a teď tohle.Velmi příjemné a pro mě zas znovu objevená amerika,pardon,samozřejmě itálie.Jen mě u těhle filmů trochu vadí ty podivné konce,to italům ještě nikdo neřek, že debilní konec,půl špatného filmu? Nevadí,jak se mi nějaké další giallo dostane pod pazouru,hned poletí do přehrávače. (27.06.2009)

Príjemné giallo, ktorého silná stránka je začiatok a koniec. Na začiatku vidíme hneď niekoľko vrážd v krátkych časových intervaloch. Vraždy sú celkom dobré spravené, dosť krvi a príjemne vás na film naladia. Potom bohužiaľ začína tá nudnejšia časť, kde vidíme iba vyšetrovanie, získavanie dôkazov a indícii. Koniec je perfektný, úžastné vyvrcholenie ako v každom gialle. Asi nikto by dopredu neodhalil vraha... 70%. (16.08.2010)