Marguerite

Smutné a dojemné, úsměvné a vážné, komické a pravdivé. Příběh, který se přesně takhle nestal, ale hodně vypovídá o nás samých, o míře tolerence, lásce k pravdě, o schopnosti se vcítit a přijmout jinakost. Myslím si, že síla Marguerite je hlavně v jejím úsilí a živolnosti a věřím tomu, že řadu srdcí si dobyla nikoliv krásou svého zpěvu, ale svou odvahou a vůlí. Aspoň její představitelka Catherine Frot to pro mne dokázala. (08.06.2018)

Veskrze smutný až depresivní příběh ... popravdě nechápu, co by na něm (krom zlomyslného až zlovolného výsměchu) mělo být komediálního. V jeho středu stojí upřímná, čistá a dobrá duše, hluboce oddaná hudbě. Duše snad trochu sebestředná, ale taky nadmíru naivní a důvěřivá, jak už takové upřímné, čisté a dobré duše bývají. A kolem ní ... SAMÍ PARAZITI. P.S.: Drama se inspirovalo životem Florence Foster Jenkins, mecenášky a operní pěvkyně bez hudebního nadání. (12.06.2018)

Marguerite trpí trochu tím, co je zároveň v současnosti v evropském divadle a filmech velkým trendem - rozmělněnost emocí. Dramatická stránka neustále narušovaná tou humornou, přičemž ale nevzniká symbióza, ale roztříštěnost. Protože humor musí doplňovat dramatické vyznění, ne ho přebít a naopak. Ale jedna scéna, která z vás chce dostat smutek, soucit a bum další scéna, kdy se mám hlasitě smát? Tak to nepůjde, takhle z diváka emoce nedostanete. Tyhle vlnové, přerušované filmy dělají z dobrých scénářů, námětů a hereckých výkonů jenom jeden z dalších filmů - mohlo to být dobré. A přesně to platí o Marguerite mohlo to být dobré, ale je to průměrné. Tady navrch podpořené neschopností jakékoliv gradace, u samotného konce máte pocit spíš jakési umělé nadstavby než emočního finále, které přišlo o dobrých dvacet minut dříve. Šlo by to přejít kdyby Marguerite nebyla filmem, který se o ty emoce, svou groteskní hravostí a tragickým dramatem nepochopení, vyloženě snaží. Navíc Marguerite je jeden z těch filmů, co psychického času trvají o dost déle než v reálu, protože tvůrci ne úplně dobře umí pracovat s mozaikou všech osudů a dobou a vykreslují atmosféru tu s lepší a tu s horším úspěchem, samozřejmě co jiného dělat u námětu z principu negradačního. To nic nemění na faktu, že Catherine Frot v roli Marguerite předvádí famózní výkon, že kamera i detaily jednotlivých scén jsou naprosto skvělé. Takový ten film, kde vás spousta věcí naštve a spousta potěší, hezky ode zdi ke zdi. Slabších 60%. (26.10.2015)

Mohl to být dobrý film, ale nebyl. Jednak to bylo hrozně zdlouhavé a jednak to nebylo ani vtipné, ani dostatečně dramatické, takže to nesplňovalo ani jeden ze žánrů. Zasmála jsem se všeho všudy asi dvakrát, potřetí už ten zpěv ani nebyl vtipný a dramaticky jsem to taky neprožívala, protože mě to vůbec nechytlo. Navíc to bylo absolutně nelogické. Když pominu ten fakt, že mi přijde naprosto přitažené za vlasy, že by někdo (s očividně hudebním sluchem) neslyšel, že sám zpívá falešně (jo, vim, že je to podle skutečné "zpěvačky", ale stejně), tak co mě vadilo úplně nejvíc bylo, že jsem naprosto nerozuměla pohnutkám všech postav, podle mě se všichni chovali naprosto nelogicky, nebo byli ve filmu úplně zbytečně. Nechápala jsem o co šlo tomu služebníkovi, nechápala jsem o co šlo jejímu manželovi, když to 3/4 filmu vypadalo, že jí nesnáší, nechápala jsem o co šlo tomu malíři a novináři a hlavně jsem nechápala k čemu tam byla ta holka, která uměla zpívat a neměla žádnou zápletku, ani neměla nic společného s dějem a jen tam zabírala místo, zřejmě aby se film natáhnul, Takže bohužel, místy jsem se opravdu nudila a usínala jsem 2* (14.08.2016)

Celkem příjemný film, a to hlavně díky hereckým výkonům, i když ten příběh se v poslední době zdá trochu ohraný, a to díky tomu, že se na divadelní prkna dostala hra "Glorious!", která běží i v našich divadlech. "Marguerite" je inspirovaná Florence a je to na ní vidět. Film je dobrý, ale není přímo vynikající. (17.08.2016)