Marguerite

Marguerite trpí trochu tím, co je zároveň v současnosti v evropském divadle a filmech velkým trendem - rozmělněnost emocí. Dramatická stránka neustále narušovaná tou humornou, přičemž ale nevzniká symbióza, ale roztříštěnost. Protože humor musí doplňovat dramatické vyznění, ne ho přebít a naopak. Ale jedna scéna, která z vás chce dostat smutek, soucit a bum další scéna, kdy se mám hlasitě smát? Tak to nepůjde, takhle z diváka emoce nedostanete. Tyhle vlnové, přerušované filmy dělají z dobrých scénářů, námětů a hereckých výkonů jenom jeden z dalších filmů - mohlo to být dobré. A přesně to platí o Marguerite mohlo to být dobré, ale je to průměrné. Tady navrch podpořené neschopností jakékoliv gradace, u samotného konce máte pocit spíš jakési umělé nadstavby než emočního finále, které přišlo o dobrých dvacet minut dříve. Šlo by to přejít kdyby Marguerite nebyla filmem, který se o ty emoce, svou groteskní hravostí a tragickým dramatem nepochopení, vyloženě snaží. Navíc Marguerite je jeden z těch filmů, co psychického času trvají o dost déle než v reálu, protože tvůrci ne úplně dobře umí pracovat s mozaikou všech osudů a dobou a vykreslují atmosféru tu s lepší a tu s horším úspěchem, samozřejmě co jiného dělat u námětu z principu negradačního. To nic nemění na faktu, že Catherine Frot v roli Marguerite předvádí famózní výkon, že kamera i detaily jednotlivých scén jsou naprosto skvělé. Takový ten film, kde vás spousta věcí naštve a spousta potěší, hezky ode zdi ke zdi. Slabších 60%. (26.10.2015)

Hoci boli moje pocity z filmu spočiatku trošku zmiešané, napokon môžem celkom povedať, že aj ten najhorší operný spev na svete, môže priniesť celkom zaujímavú dramédiu o živote osoby, ktorá žila pre niečo, čo bola len absolútna ilúzia a maximálna lož. Marguerite spieva absolútne príšerne a je to vyslovene na smiech, No súčasne musím pochváliť herecký výkon Catherine Frot, ktorá tomu skutočne dáva veľkú dávku srdca. A je veľa momentov, kedy je človeku Marguerite úprimne ľúto. Catherine vynikajúco zachytáva jej dobré srdce, dôveru a všetku bolesť, ktorú prežíva. Najkrajšia scénka s ňou je momentka, kedy sa pokloní divadlu po tom, čo videla jednu operu priamo v ňom. Je to krásna scénka. A rovnako musím povedať, že skvelý je aj jej manžel. Či už ako postava alebo ako herec. Splýva to do jedného a funguje to bravúrne. Denis Mpunga ako ich sluha Madelbos rovnako skvelý a môžem aj povedať, že film skutočne vyzerá krásne. Točilo sa to podľa mňa v reálnych priestoroch zámku a nejde o žiadne kulisy. Dáva to tomu skutočne krásnu atmosféru. Okrem toho sú tu aj skvelé kostýmy a najmä záverečný s krídlami vyzerá nádherne. Kde však film diváka stráca je hneď prvá kapitola, keď hlavné sústredenie filmu je na speváčku Hazel a novinára Luciena. Jediné čo som sa pýtal vtedy bolo - "O kom tento film vlastne má byť?" A tá otázka rozhodne na mieste je, lebo Marguerite stretneme až niekde pri konci prvej časti filmu. A pritom je to film o nej. Ale chvalabohu, potom sa tejto lovestory venuje len bočne a sústredí sa tam kam má. Na našu speváčku. Kyril je neskutočne otravnou postavou a mal som chuť ho vyraziť už na začiatku, no bohužiaľ má miesta oveľa viac než potrebuje. Nesympatický, no hlavne neskutočne otravný. A ako som už naznačil, vzťah Luciena a Hazel je podľa mňa v tomto filme len na škodu a spomaľuje ho. Myslím si ale, že film mal asi skončiť možno o pár minút skôr, než skončil reálne. Musíme však prejsť ešte záverečnými asi dvadsiatimi minútami (nebudem spoilovať o čo ide), bez ktorých by sa film podľa mňa obišiel. Napriek tomu, že záverečná scénka je super a keď vidíme aj tie jednotlivé fotky, je to super. Jediné čo by som možno ešte uvítal bolo trošku viac komédie. Film viac vychádza ako dráma. Je to síce dobré, ale čakal som asi viac falošného spevu a humoru. Osobne som ale rád, že som film videl... nemyslím si, že by som sa k nemu vrátil, ale za pozornosť určite stojí. Dúfajme len v to, že budete mať dosť silné uši na to počuť túto dámu spievať. Moc jej to naozaj nejde. Hodnotenie: B (06.04.2016)

Smutné a dojemné, úsměvné a vážné, komické a pravdivé. Příběh, který se přesně takhle nestal, ale hodně vypovídá o nás samých, o míře tolerence, lásce k pravdě, o schopnosti se vcítit a přijmout jinakost. Myslím si, že síla Marguerite je hlavně v jejím úsilí a živolnosti a věřím tomu, že řadu srdcí si dobyla nikoliv krásou svého zpěvu, ale svou odvahou a vůlí. Aspoň její představitelka Catherine Frot to pro mne dokázala. (08.06.2018)

Zajímavé drama, které se sice zpočátku tváří jako (tragi)komedie, ale jde v něm daleko o víc. Zajímavý portrét ženy, která si "vysnila" druhý paralelní život. Film nejenom o ní, ale i o jejím okolí, vzájemné toleranci a empatii, relativitě pravdy a v neposlední řadě o lidských charakterech. Výborný výkon Catherine Frot v hlavní roli, i když v okamžicích nelibozvučného zpěvu jsem ji (a spolu s ní celý filmový štáb) docela dost litoval. Tedy pokud pro případ sluchového postižení nenafasovali "Otíkova sluchátka" :-) Každopádně je zajímavé, že na konci filmu se mi vybavily krásné věty z jednoho mého moc oblíbeného filmu : "Staré sny byly dobré sny. Sice se nevyplnily, ale jsem rád, že jsem je měl". (08.06.2018)

Vyberte si - buď je to jeden z nejlepších českých filmů letošního roku anebo jeden z nejslabších francouzských za poslední léta. Můj pohled je takový, že ve snaze propojit komedii s dramatem vznikla z Marguerite zbytečně přehnaná karikatura, která ve finále není ani k smíchu, ani k pláči. Jedna věc je zpěv falešnější než kecy našich politiků, umění udělat z toho něco víc než jen jedno dlouhé odpoledne v kině je ale věc druhá. (09.11.2015)