Marguerite

Chápu, že není snadné v podobném případě vyvážit komedii, aby nebyla spíš posměchem. Giannolimu se to sice povedlo, ale zase selhal jinde. Catherine Frot je v hlavní roli fantastická, kromě ní tu jsou tak dvě tři další postavy a spousta figurek, které nemají žádnou hloubku. Navíc se objevují a mizí zcela náhodně, často tam nemají žádný význam, takže spíš odvádějí pozornost a rozmělňují příběh. Ale i tak zůstala nadprůměrná hudební dramedie (70%). (07.06.2018)

Vyberte si - buď je to jeden z nejlepších českých filmů letošního roku anebo jeden z nejslabších francouzských za poslední léta. Můj pohled je takový, že ve snaze propojit komedii s dramatem vznikla z Marguerite zbytečně přehnaná karikatura, která ve finále není ani k smíchu, ani k pláči. Jedna věc je zpěv falešnější než kecy našich politiků, umění udělat z toho něco víc než jen jedno dlouhé odpoledne v kině je ale věc druhá. (09.11.2015)

Příběh o nešťastné ženě která věřila.Věřila všemu a všem .Hlavně pokrytectví ve svém blízkém okolí.Jedni byli pokrytci proto,že ji milovali a nechtěli jí ublížit.Druzí zase kvůli prospěchu.Samozřejmě že to vyjde nastejno.Poslední scéna s gramofonem byla famózní ve své promyšlenosti,jak jí otevřít oči.Nikdo jiný by roli neodehrál lépe než Frot.Opravdu si neumím představit někoho jiného (24.10.2022)

Zajímavé drama, které se sice zpočátku tváří jako (tragi)komedie, ale jde v něm daleko o víc. Zajímavý portrét ženy, která si "vysnila" druhý paralelní život. Film nejenom o ní, ale i o jejím okolí, vzájemné toleranci a empatii, relativitě pravdy a v neposlední řadě o lidských charakterech. Výborný výkon Catherine Frot v hlavní roli, i když v okamžicích nelibozvučného zpěvu jsem ji (a spolu s ní celý filmový štáb) docela dost litoval. Tedy pokud pro případ sluchového postižení nenafasovali "Otíkova sluchátka" :-) Každopádně je zajímavé, že na konci filmu se mi vybavily krásné věty z jednoho mého moc oblíbeného filmu : "Staré sny byly dobré sny. Sice se nevyplnily, ale jsem rád, že jsem je měl". (08.06.2018)

Marguerite trpí trochu tím, co je zároveň v současnosti v evropském divadle a filmech velkým trendem - rozmělněnost emocí. Dramatická stránka neustále narušovaná tou humornou, přičemž ale nevzniká symbióza, ale roztříštěnost. Protože humor musí doplňovat dramatické vyznění, ne ho přebít a naopak. Ale jedna scéna, která z vás chce dostat smutek, soucit a bum další scéna, kdy se mám hlasitě smát? Tak to nepůjde, takhle z diváka emoce nedostanete. Tyhle vlnové, přerušované filmy dělají z dobrých scénářů, námětů a hereckých výkonů jenom jeden z dalších filmů - mohlo to být dobré. A přesně to platí o Marguerite mohlo to být dobré, ale je to průměrné. Tady navrch podpořené neschopností jakékoliv gradace, u samotného konce máte pocit spíš jakési umělé nadstavby než emočního finále, které přišlo o dobrých dvacet minut dříve. Šlo by to přejít kdyby Marguerite nebyla filmem, který se o ty emoce, svou groteskní hravostí a tragickým dramatem nepochopení, vyloženě snaží. Navíc Marguerite je jeden z těch filmů, co psychického času trvají o dost déle než v reálu, protože tvůrci ne úplně dobře umí pracovat s mozaikou všech osudů a dobou a vykreslují atmosféru tu s lepší a tu s horším úspěchem, samozřejmě co jiného dělat u námětu z principu negradačního. To nic nemění na faktu, že Catherine Frot v roli Marguerite předvádí famózní výkon, že kamera i detaily jednotlivých scén jsou naprosto skvělé. Takový ten film, kde vás spousta věcí naštve a spousta potěší, hezky ode zdi ke zdi. Slabších 60%. (26.10.2015)