Všetko alebo nič

Všechno nebo nic je spíše než film slepenec několika epizod ze života jedné obyčejné rodiny, která se nedá zrovna označit za funkční. Otec a matka jsou spíše dva různí lidé, kteří sice žijí pod jednou střechou, ale navzájem se spíše nevnímají nebo navazují pouze nucené rozhovory. Nejsou zrovna bohatí, ale přežívají a mají několik přátel, což označují za nejdůležitější. Jenže po tragické události, kdy jej jejich syn převezen do nemocnice, jsou nuceni svůj život značně přehodnotit a vyříkat si do očí to o čem přemýšlí již dlouhou dobu, ''takhle se přeci nedá žít''... Kromě zde jmenované rodiny sledujeme osud ještě dvou dalších, který ovšem není až tak zajímavý a ustupuje nuceně do pozadí, což je v tomto případě celkem škoda, protože se všechny příběhy mohli zajímavě rozvinout a propojit. Ještě bych se rád vyjádřil k filmu jako nefungujícímu celku. Nezávislý film většinou jako celek funguje velice dobře, vlastně by se dalo říci, že příběh funguje právě až poté co je celý dovyprávěn, neboť záleží na každé částečce; nezávislý britský film se vyznačuje kritikou jistých věcí nebo událostí, upozorňuje na nějaké jevy a snaží se upozornit na ně, většinou příběh sledujeme skrz postavy, které jsou naprosto obyčejné a to co nám film chce sdělit se neodehrává v jejich životech, ale v místě kde žijí... Všechno nebo nic se to ovšem netýká, ve snímku není žádné dramatické pozadí, ale je plně soustředěn na životy rodin žijících z životního minima, jak už jsem se zmínil, jedná se spíše o slepenec epizod a z toho plyne jistá nesoudržnost. Ve filmu jsou jak světlé, pro diváka zajímavé momenty, tak i ty tmavé, které spíše nudí a právě ty druhé - a hlavně ke konci - převládají, což kazí celkový zážitek... Jedná se o film nevýtazný, který nemá čím oslnit, ke konci, kdy má přijít dramatický zvrat, dochází tvůrcům nápady a příběhy začínají nudit, přesto jej však zachraňuje poměrně slušný začátek, který mi dovoluje ohodnotit film průměrem... (11.03.2006)

Životní pasivita - citová prázdnota - duševní bída - bytostná marnost ... Takový můžete mít od počátku pocit z této syrové sondy do života jedné rodiny, která přežívá ze dne na den v boji o holou existenci, takový můžete mít pocit z pohledu do světa lidí ubitých životem v sociálním usazení těch, kteří zkrátka nepatří ke šťastným úspěšným... I prostředí a jejich sousedé a přátelé působí depresivně a krutě bezcitně, v zakletém kruhu života bez šance na změnu a smysluplnou budoucnost... Přesto však daří se jim kdesi v skrytu uchovat si potlačovanou lásku a potřebu rodinné sounáležitosti, která projeví se spásně ve chvíli krizového stavu a nakonec snad je tu i naděje... Výborný, velmi komorně snímaný a civilně hraný film, který svou výpovědí o lidech, kterých jsou vlastně spousty kolem nás, zanechá v divákovi vskutku hluboký i nadějný zážitek... Čtyři a půl hvězdičky, i přes tu naději však raději tentokráte zaokrouhlené dolů. - - - P.S. Marně zde přemýšlím nad tím, proč v žánrovém zařazení filmu je uvedeno komedie! Toť vskutku směšné... :-( (10.03.2006)

Ďalšie depresárium bežného života od Mikea Leigha (Naked, Secrets a lies, Career Girls a . ...). Jeho typická sociálna dráma (vymyká sa z jeho tvorby snáď len Topsy-turvy) zasadená do prostredia obyčajných ľudí oprostená od akejkoĺvek americkej vyumelkovanej estetickosti. Práve vďaka tomu sú Leighovy filmy tak pôsobivé - bežní ľudia z bežnými starosťami a radosťami (tými pomenej) v úprimnom podaní akoby priamo z obývačky (ale zase nie ako reality show). Čo sa týka All or nothing výtku mám akurát k presentimentalizovanému finále inak by to tie 4* boli zase. Tak možno nabudúce. (12.04.2005)

Film začína zrejme jednou z najdepresívnejších úvodných scénok, aké som kedy videl a kvôli ktorej som ho stopnul tri razy a odložil na neskôr. No a dnes som ho zmáknul konečne na jeden šup! Výborná sociálna dráma o rodine, ktorá žije od výplaty do výplaty a moc to u nich nefunguje po akejkoľvek citovej stránke. Dosť depresívne teda. A s tou muzikou, ktorá celý čas hrá, takmer na mašľu. (09.02.2019)

Leighova metoda spočívá v tom, že vyjede s loďkou na rybník a spustí dolů kameru. Vidíme obrazy a jsme přesvědčeni: zrovna tak to v rybníku vypadá. V tomto případě u dna rybníku. Leigh nevypráví příběhy, on sonduje. Budiž, tentokrát se v závěru jakási dynamika dostaví. Dramatická událost lidi probere z jejich otupělosti, plamínek lidství zabliká. A je konec filmu. Všichni víme, že za pár dní se vše vrátí do starých beznadějných kolejí. --- Mně se zdá, že Leigh je do té míry objektivní, až je neosobní. V důsledku toho já coby divák rovněž jen neosobně pozoruji. Což je u dramatu málo, ne? (28.04.2014)