Všetko alebo nič

Ďalšie depresárium bežného života od Mikea Leigha (Naked, Secrets a lies, Career Girls a . ...). Jeho typická sociálna dráma (vymyká sa z jeho tvorby snáď len Topsy-turvy) zasadená do prostredia obyčajných ľudí oprostená od akejkoĺvek americkej vyumelkovanej estetickosti. Práve vďaka tomu sú Leighovy filmy tak pôsobivé - bežní ľudia z bežnými starosťami a radosťami (tými pomenej) v úprimnom podaní akoby priamo z obývačky (ale zase nie ako reality show). Čo sa týka All or nothing výtku mám akurát k presentimentalizovanému finále inak by to tie 4* boli zase. Tak možno nabudúce. (12.04.2005)

Film začína zrejme jednou z najdepresívnejších úvodných scénok, aké som kedy videl a kvôli ktorej som ho stopnul tri razy a odložil na neskôr. No a dnes som ho zmáknul konečne na jeden šup! Výborná sociálna dráma o rodine, ktorá žije od výplaty do výplaty a moc to u nich nefunguje po akejkoľvek citovej stránke. Dosť depresívne teda. A s tou muzikou, ktorá celý čas hrá, takmer na mašľu. (09.02.2019)

Opravdový, spíše sociálně popisný než sociálně kritický příběh ze života těch nejobyčejnějších Angličanů dnešních dnů, kteří se musí potýkat s životními překážkami i vlastními zmařenými nadějemi a představami. Vedle mnoha zajímavých vedlejších figurek je nosným prvkem filmu velmi silný příběh rodiny Phila a Penny, jejichž vztah musí projít těžkou zkouškou, aby mohl nabrat druhý dech. Kvalitně natočeno, avšak formální stránka, ač je často víc než pěkná, tvoří jen pozadí ústřednímu příběhu. (30.08.2006)

Nakouknutí pod pokličku několika chudým rodinám působí sice tísnivě a smutně, no na druhou stranu také pravdivě a reálně. Věřím, že každodenní povinnosti, práce, rodina, děti se při nedostatečném finančním zázemí promění v neúprosné galeje. A když se k tomu nabalí vzájemné odcizení, netečnost a téměř nulová komunikace, pořádný malér je na dohled... Psychologické drama jako řemen, výborně zpracované, natočené i zahrané. "Když jsme se poznali, neměli jsme moc, ale měli jsme jeden druhého..." (25.01.2019)

Další nášup nechutný autenticity, která je přesvědčivější než život sám. Leigh nemilosrdně pitvá své tuctové postavy v tuctových zápletkách a vyžívá se v analýze jejich pocitů, v celé jejich škále, kde najdeme ty základní životní (negativní především)pocity, který každý moc dobře zná, Leigh jen všechny tyto pocity zesiluje na hranici snesitelnosti, takže sledovat jeho filmy je pro diváka pěkná masáž, a Leigh diváka nešetří a pěkně ho v těch nepříjemných situacích vykoupe, Leigh si navíc ve svých filmech vybírá postavy, které jsou naprosto průměrné, obyčejné až primitivní, zde tuto roli hraje tupý přítel těhotné ženské postavy, když člověk sleduje jejich hádky, je mu trapně, že musí sledovat zrovna takové postavy. V Leighově filmovém mikrokosmu ale není místo pro nějaké intelektuály, v tom je dokonalým protikladem Woodyho Allena. Leigh nic nelakuje narůžovo, jako to občas dělává Allen, když už lakuje, tak spíš na černo. (16.07.2011)