Malé ženy

Malé ženy jsou, dle mého názoru, nejkvalitnější dívčí román. Z toho vychází i množství filmových a televizních adaptací. Aby každá generace "Malých žen" měla svou vlastní verzi. Přece jen byl originální román napsán v devatenáctém století, tak se snad nikdo nepohorší nad modernějším pojetí, jaké nám předkládá tato třídílná televizní verze. Spoiler: je zde vynécháno sesterské divadlo a Joe jen píše (stejně jako ve verzi z roku 1978), dále Joe studuje na zdravotní sestru, je vynecháno Lorieho zhýralecké období, různé scény jsou přeházeny, vynechány nebo doplněny. A ten šťastný konec. Konec spoileru. Překvapil i povedený český dabing. Za mne pět hvězd. (22.08.2021)

3/3 Tetralogii Malé ženy / Dobré manželky / Malí muži / Chlapci Jo psala Louisa May Alcott v letech 1868-1886. Žánrově předcházela Svéhlavičce Krásnohorské, Klaudině Colette nebo Rodenově Irče. Tyto ženské ságy pojednávají v celé paletě emocí a drobných příběhů o proměně dívek v ženy, ženy v manželky, matky a babičky. Alcottová si zvlášť dává záležet na vztazích dívek s matkou a dynamice sesterské lásky. Téma je tedy důležité a srozumitelné, co je tedy takovým zklamáním na této adapci? Předně mezi klasiku patří soustředění se pouze na první knihu a neuvěřitelně rychlý konec. Jakoby široký záběr a serialita vyprávění měly být mínus a nikoli plus. Herecké výkony jsou slabé, jediné výrazné jméno je Angela Lansbury. Vhodně uchopit tvrdohlavou Jo je častá výzva a kdysi zklamala i taková Katherine Hepburn, později se ideálem nicméně stala Wynona Rider. Od BBC často čekáme pečlivou a věrnou adaptaci, bohužel odbýt Malé ženy jen třemi epizodami s levnou výpravou nebyl zkrátka dobrý nápad. Je to námět na ságu. Důležité jsou reálie z občanské války, rozdíl mezi městem a venkovem a tady nic takového není. I ta cesta Amy po Evropě jakoby se odehrávala v obýváku, stejně tak zůstala nevyužita cesta Beth k moři. Ale už nyní se chystá mnoho dalších adaptací, tak budu doufat v kvalitní celovečerní podívanou, když seriál zklamal. (05.05.2019)

Malé ženy majú v sebe náboj energie, vytrvalosti, odhodlania, vzájomnosti a dokazujú, že aj rozdielny ľudia dokážu prekonať čokoľvek. Pre mňa sú večnou posilou a každé spracovanie ma teší. Myslím, že každá rodina má svoj kríž a nič nie je také idylické, ale bolo povedané - napíš, že si bola aj šťastná, aj že to bolelo. Napíš pravdu. A ona do nej dala celé svoje srdce. Jo! (20.04.2018)

Ačkoliv jsem si říkala, že už nebudu ztrácet čas s hate watchingem, tak tady jsem udělala výjimku, neboť už jsem viděla dost dalších adaptací na to, abych chtěla mít úplnou "sbírku". Navíc/bohužel jsem teď přečetla předlohu a tak jsem čerstvě naplněna tím pocitem, že bohatosti a osobitosti knihy se nic nemůže rovnat. Hned od úvodní scény mi bylo jasné, že tahle adaptace mi vůbec nesedne. Ačkoliv to má delší stopáž než většina ostatních filmových verzí, což by teoreticky slibovalo možnost jíti do hlubších fajnšmejkrovských detailů, tak příběh moc nedrží pohromadě. Emocionálně to taky nedává smysl. Sestry jsou prapodivné obsazené. Všechny působí stejně staře a jejich osobnosti nejsou nijak zvlášť rozpracované. Zejména Meg a Beth mi splývají dohromady. Amy vypadá jako dvacetiletá žena a tak její chování dvanáctiletého spratka otvírá všechny kudly ve všech kapsách v okruhu alespoň dvaceti kilometrů. A co se týče Jo - inu, dospěla jsem k závěru, že Maya není ani trochu přesvědčivá herečka. Ve všech rolích působí na jedno brdo, ať už zmateně blábolí u Tarantina, ve Stranger Things nebo tady, nevidím v ní nic než nepo baby, které možná zdědilo vzhled svých rodičů, ale už ne schopnost vyjadřovat různé emoce výrazem očí nebo tak. Teddy je taky zoufale nevýrazný a nezajímavý. Dokonce i matka děvčat je tady pojatá jako spíš odtažitá, chladná a zamlklá. Jako by ve své snaze příběh zmodernizovat a odlišit od ostatních verzí tvůrci zapomněli, že ve své podstatě je/má být příběh Malých žen feel good utopie, a že bez té pohádkové idealizace a vřelých vztahů to nedává smysl, a tak vytvořili něco, kde se lidé sice jmenují stejně, ale v čem se duch předlohy neodráží skoro vůbec. P.S.: Ale s odstupem a trochu paradoxně musím říct, že zdejší teta Marchová Angela Lansbury je asi nejlepší filmová teta Marchová ze všech. (14.04.2023)

Když srovnám všechna tři zpracování románu Louisy May Alcottové, vychází mi z nich vítězně právě tahle britská minisérie z r. 2017. Jaké přednosti na ní vidím? Především se jí povedlo velmi dobře obsadit všechny role, zvláště maminka je v podání Emily Watson skutečně přesvědčivá - je to ustaraná, možná i unavená, ale obětavá maminka tří skoro dospělých dcer čili žádná modelka jako v jiných zpracováních. Podobně je tomu i s ostatními osobami a jejich představiteli nebo představitelkami: např. profesor Baer zde není nesmyslně "omlazen" jako v nejnovější verzi apod. Nic se zde neaktualizuje, neopravuje podle současných kritérií. Např. škola, kterou Jo a prof. založí, je určena chlapcům, nikoliv jako v posledním filmu z r. 2019 chlapcům i dívkám, což neodpovídá realitě - koedukace v USA v té době ještě zdaleka nebyla. Tvůrci se také ze všech tří mnou hodnocených adaptací nejlépe vyrovnali s kapitolou Údolí stínů, v níž umírá Beth. Dá se říci, že se scénář a režie držely předlohy a to se vyplatilo! Nic se zde nedomýšlí, divákovi nenapovídá a končí se stejně jako v románu chválou a oslavou maminky coby pilíře celé rodiny a poděkováním jí za všechno. (21.02.2020)