Veľké nádeje

Je neděle odpoledne, v obývaku se sešla celá rodina a sháníte konzervativní, ale dostatečně kvalitní snímek k čaji o páté? Rozhodně sáhněte po Nadějných vyhlídkách. Typicky anglicky suchý humor se spojil s poetikou ne nepodobnou filmům Burtonovým se svými mlhavými močály, po nichž se prochází hledaní trestanci, a gotickými zámky, v nichž přebývají pavučinou olezlé zapšklé čarodějnice. Tyto propriety (snímané ještě navíc nádhernou kamerou) učinily takový malý zázrak - adaptace knihy Charlese Dickense, na kterou se dá koukat a je zábavná! Jediným problémem je dospělý Pip, jenž má být dvacetiletým mladíkem, lamačem srdcí a lvem salónů, kdežto tady ho hraje postarší nepříliš sympatický John Mills. (02.08.2012)

Moje jedina zkusenost s Charlesem Dickensem byl zatim Oliver Twist, ktereho nesnasim, takze jsem zacal panikarit, kdyz se to opet cele rozjizdelo v cele s nejakym anglickym spratkem, ale postupne scenar ziskava na zajimavosti a je to navrat do doby, kdy jeste filmy byvaly postavene ciste na kvalitnim pribehu. Cernobily David Lean take neni k zahozeni, ale hype typu 5. nejlepsi britsky film vsech dob si muze dat klidne pohov. 6/10 (15.07.2012)

Ale tak je to pěkné. Nicméně s anglickým filmem si až na drobné výjimky obecně příliš netykám. Často jsou ty jejich starší i současné věci tak odosobněné, že už je mi milejší se vrátit k Dickensovi. Což by na druhou stranu nebylo tak zvláštní, pokud by například tato proslavená verze nebyla pátou v top žebříčku BFI. Ale tak nechme je snít jejich sen o kinematografii, která odolala v každém směru Hollywoodu. Zatím jsem přijala spíše verzi s Yorkem ze 70. let, a tu přesazenou do současnosti na konci 90. let. Nový BBC seriál je pěkný na pohled, ale herecky méně věrohodný, zajímavější je celovečerní verze z roku 2012. Rozpačitě jsem reagovala na adaptaci z 30. let, těším se na BBC klasiku z 90. let. A jak tak pátrám v paměti, na Hallmarku musela jít ještě jedna varianta z 80. let. A zřejmě bych i přišla na to, proč mi tahle verze nesedí, ale soudobá Jana Eyrová (1944) mi vyhovuje, ale je to skutečně nutné? Přeslavný Dickensův román z let 1860-1861 je natolik atraktivní a nabízející tolik hlavních motivů na zpracování, že se jej filmaři zřejmě nikdy nepřesytí. (27.01.2013)

Přes všechny zjevné klady této adaptace (např. jedna z úvodních scén kdy utíkajícímu mladému Pipovi díky důmyslnému zvuku "radí" zvířata a vrzající vrata) jsou zde pr mě minimálně dva problémy - jedním je představitel jednadvacetiletého Pipa, který mírně řečeno věkově neodpovídá postavě, kterou ztvárňuje. Druhým a větším je oproti knize výrazně změněný konec filmu, který vlastně popírá vyznění knihy, kdy hrdinovy zbydou právě a jen "velké naděje" a zůstane sám. (Při hledání na internetu jsem však zjistil, že i Dickens si sám původním koncem neby jistý a přepsal i verzi optimističtější) (21.04.2012)

Viděno na velkém plátně v digitálně zrestaurované verzi. David Lean se po Poutu nejsilnějším rozloučil s Noelem Cowardem a pustil se do dvou adaptací děl Charlese Dickense. Jedinou výtku bych měl pro Johna Millse, který věkově neodpovídal Pipovi, bohatě to ale vynahrazuje jeho herecký výkon a další herci, především Alec Guinness, pro něhož toto první setkání s režisérským velikánem bylo bezmála osudové. A to jsem nezmínil dokonalou atmosféru blat... (09.08.2012)