John Wick 3

„DĚLEJ TO, CO UMÍŠ NEJLÍP, JONATHANE!“... /// Chad Stahelski stvořil svůj vlastní filmovej žánr. Z příběhu mu stačí jen pár řádků, takže si občas (nebo spíš hodně často) připadám, jako bych sledoval video s počítačovou hrou (– a nejedná se o žádnou adventuru.) Nejzajímavější na tom je, že mu to hodně lidí (včetně mě!) žere. Je totiž důležitý vědět, že mu jde jen a jen vo to jedno – vo akční zábavu, při který nestačí zabít jednou, ani dvakrát, a kolikrát ani třikrát – i kdyby to mělo za následek prázdnej zásobník. A tak nesmrtelnej Wick střídá „komnaty“ ve kterejch s různorodejma přednmětama likviduje různý počty a rasy lidí. Občas mu s tím někdo pomůže – třeba Halle Barry, která to taky chápe (jakože jim všem jde jen vo to jedno…). Vznikl tak akční masakr, kterej doufám vydělá dost peněz, aby přesvědčil i ostatní a erková akce se stala samozřejmostí, ve kterým nikdo neřeší hromadící se mrtvoly na veřejnosti nebo přestřelky za bílýho dne. Možná je tý akce až zbytečně moc – jakože dlouhá stopáž, ovšem jedno Stahelskimu nikdo upřít nemůže – má prostě akční koule! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, proč číst ruský pohádky. 2.) Nesnáším příběhy. 3.) Vždycky jsem si přál někoho sejmout knihou. Nebo koněm. Nebo mečem. Nebo nožem. Nebo … /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE ***** NAPĚTÍ * (24.05.2019)

Stále to nejlepší řemeslo, jaké současný Hollywood nabízí. Pečlivě nastavená pravidla fikčního světa ale poprvé nejsou důsledně dodržována a John Wick tak ztrácí pevnou půdu pod nohama. Akční scény se až příliš často podřizují tomu, aby Wick mohl dál pokračovat a nikoli jeho preciznosti, takže záporáci nevytahují střelné zbraně tam, kde se to nehodí (i když je mají), případně nespěchají, aby hrdina mohl znovu na nohy (leč nemají na co čekat). Nemluvě o tom, že Wick poprvé přestává být svébytnou figurkou a je až nepříjemně často nástrojem jiných. Není to tak, že bych se nebavil. V jednotlivých scénách jsem si šeptal "wow" a někdy i téměř hýkal nadšením. Ale celek je asi tak o 30 minut delší, než by bylo záhodno (to strojené levelování napříč zástupem nepřátel je tentokrát už přeci jen trochu únavné) a asi o dvě třídy hloupější, než co předváděly předchozí díly. Méně by tentokrát opravdu bylo více. Ale čtyřce stejně neřeknu ne, protože takhle nápadité a důsledně vystavěné akční scény ve stylu Jackieho Chana dnes zkrátka už nikdo jiný netočí (včetně Jackieho samotného). (18.06.2019)

Filmy s Johnem Wickem jsou zábavné a mají sílu, hlavně v kombinaci s Continentalem, jehož pravidla mě fakt baví. Co mi ale pije krev, je obrovské množství situací, kdy má John jasnej skalp, ale protivníci se nad ním smilují, aby mohl skalpovat on je. John díky tomu nepůsobí nepřemožitelně, ač se to o něm furt dokola traduje, ale směšně. A že těch momentů je a s každým dílem se mi zdá, že přibývají a přibývají. Kvůli tomu nejde jít vejš s hodnocením. Protože přestože je to zábava, co odsýpá a každý díl má svou top část (tady je to za mě průběh salvou nepřátel s dvojkou cvičených psů), tak je to zábava, která se až nepochopitelně často sama shazuje. (11.04.2023)

Říkal jsem si: Kam se dá asi po dvojce stoupat? Bohužel se ukázalo, že v podstatě nikam a trojka je zopakování toho samého. Jen souboje působí o něco méně variabilně a ano, ke konci už to je úmorné. Choreografie navíc působí nacvičeněji a uměleji než minule. Vysypal jsem toho najednou docela dost negativního - ale jak ukazuje hodnocení, nakonec si mě to opět ukradlo, opět si to ode mě vysloužilo pár zasmátí, pár uznalých pokývnutí. Ten film se za sebe nestydí a přitom se přímo neshazuje. Nechá člověka kochat se svou okázalou bujarou nesmyslností. Je mi to pořád sympatické, i když už tomu dochází síly a představa čtvrtého dílu se mi jeví jako hodně blbý nápad. (14.05.2019)

Po sračkovitě monotónní jedničce a vynikající pestré dvojce Jonatán Tampón satanžel znovu zbytněl v neinventivní díře a vrací se zpět ke kořenům. Kínovi tentokrát ani nesežrali psa, ani nevypálili Tugenhát, on jen šlápl na kuří hotel mezinárodní odborové organizaci nájemných vrahů, a tak si užívá intenzivní honění, při kterém se zase jen tupě dvě hodiny chová jako nesvéprávný pičus, unyle válí sudy a nezáživně střílí do hlav. Natočeno je to sice opravdu fantasticky, s baletní choreografií si fuckt vyhráli, aby to vypadalo jako úpa reálné kočkování v Mumulendu, ovšem už tak po hodině to furtdokolové, nachlup stejné scifi-džitsu ad absurdum bez výraznějšího děje jednoho dost otráví. Oproti druhému dílu i kulisy stojí za vyližscénografa, a kromě tří vskutku vypečených momentů – kulohryzní pejsci, koňské kungfení a zabijácký tandem indonezských chcípáků – se není moc čím kochat a je to téměř stejně nevýrazná kolovrátková pruda jako jednička, byť skvěle nasnímána. (20.05.2019)