Děkujeme, že jste hráli s námi

Nevím, jaký jiný má tenhle dokument smysl než kochat se utrpením lidí, kteří jsou očividně psychicky zcela na dně a snaží se hodně moc, aby to vypadalo, že ne. Je to skutečně depresivní a neskutečně nepříjemný zážitek, který dokáže vzbudit silné emoce, ale nevím, jaký to má smysl z dokumentárního hlediska. Spíš jde o ryzí voyerství. (14.03.2016)

Americká rodina ordinérních dobře zajištěných tlouštíků ve vlastním domku vychovává své třetí dítě, synka, kterému v prvním roce života diagnostikují nádor na mozku s předpovědí blízké smrti. Ze čtyř predikovaných měsíců života se ale postupně stávají roky a manželé je nechtějí strávit čekáním. Otec rodiny je vývojář počítačových her, a tak se rozhodnou k „superhrdinskému“ vykročení mimo většinovou společnost – Ryan začne vyvíjet počítačovou hru o rodině, která má umírajícího chlapečka s tumorem, a k modelování herních situací používají scény z vlastního života, čímž si je zároveň chtějí lépe prožít, vstřebat, zapamatovat... Jejich základní přístup je smysluplný, prostě spolu všichni žijí dál a k Joelovi se chovají jako ke svéráznému děcku, nespekulují, žijí s otevřeným horizontem. Ale nejsou dvakrát uvědomělí, vnímaví, alternativní ani sebereflektivní, a tak sám jejich konformní a konzumní život je dost nudný, člověka mrazí spíš z jejich způsobu odžívání času obecně, z toho, jak vypadají, mluví, co říkají, jedí, jak a o čem uvažují, jak se chovají – z toho, jak oni žijí, a vůbec ne kvůli Joelovi, který umírá, což je tristní. Ale kontrastně k tomu je potom Ryanova grafika té hry, výtvarnost těch obrazů, překvapivě velice pěkná, magicky křehká, metaforicky nejednoduchá, a je jasné, že hluboko pod tím tričkem a vrstvami tuku v otci vězí touha po sebepochopení a že tudy našla alespoň nakrátko cestu, jak se vyjádřit. Nakrátko, protože konec je opět v tomhle směru nenadějný, narodí se jim další dítě někdy tou dobou, kdy Joel zemře, čas pokročí a brzy to vypadá, že modelování hry bylo pro ně prostě berličkou, pomocí které se zaměstnali, aby snáze prošli náročným obdobím, a dál už zase vědí jak a bude to nuda. Proč ne, ale mohlo to celé znamenat i mnohem víc. *~~ (09.03.2016)

JitkaCardova: ona není tlustá ale většinu filmu těhotná a i kdyby tak co... asi už jsi viděla těch filmů z Jednoho světa příliš a nějak ztrácíš schopnost empatie. Bílý tlustý američani pro tebe prostě nejsou dostatečně zajímavý, aby jejich utrpení bylo relevantní, nebo co? Pokud máš potřebu soudit "jak vypadají, mluví, co říkají, jedí, jak a o čem uvažují, jak se chovají – jak oni žijí" asi ti nějak unikla samotná podstata podobných dokumentů. Neříkám, že se jedná o nějak výjimečný film, ale z úplně jiných důvodů, než že jsou hlavní hrdinové moc obyčejný... (10.03.2016)