Po čom muži túžia

Jako celovečerní snímek funguje Po čem muží touží docela obstojně. Na rozdíl od většiny českých pop komedií drží pohromadě a je jasné kam směřuje. Herecky je na docela snesitelné úrovni a nese prvky vypravěčství, nikoliv jen křepčení a sledu scén naroubovaných na něco co se tváří jako dějová struktura. Problém je však v samém základu a to docela zásadní. Scénář přináší naprosto zbytečně spoustu berliček a menších scén, které prostě nedávají smysl a zbytečně diváka vytrhávají ze sledování. Větší problém jsou ale postavy, které nejsou nositelem žádné myšlenky, ale jedná se jen o naprosto vyprázdněné amorální charaktery. Navíc pokud je hlavním motorem snímku cosi jako poznání žen, je dost smutné, že se snímek zmůže jen na vykreslení žen jako osob, které nesou životní tíhu světa skrze nutnost vypadat dle předpokladů západního světa a trávit spoustu času líčením a oblékáním. A je to škoda, protože některé věci prostě fungují dobře a jako celek je třeba uznat, že to poměrně dobře odsýpá. (03.03.2019)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $4,114,000▐ Pre mňa až trošku nečakané prekvapenie, na tunajšie pomery urobiť remake amerického Po čom ženy túžia, no fúha. Konečne taká stráviteľnejšia komédia, aj keď Anna Polívková hneď na prvý pohľad moc pôvabu nepobrala ale do danej úlohy zapasovala. Fajn je aj Táňa Pauhofová, nekazí. /65%/ (03.02.2019)

Na to už fakt skoro není slov. Totální everyday patriarchy bullshit každou půlminutu. Polovina jakože vtipů pointovaná větami "To nemůžeš pochopit, protože jsi chlap/jsi ženská". ________ Svět, ve kterém v časopise Playboy nemají HR oddělení a na recepci může ze dne na den pracovat kdokoli, s kým ani nikdo nepodepsal smlouvu; film, kde se finální Noc talentů odehrává ve dne; svět, v němž majitel časopisu je větší šupák než vyhozený šéfredaktor; mediální prostředí, kde úplně neschopný blbec dostává novinářské ceny; fantasmagorie, v níž údajný feminista okouzluje ženy neustálým "mainsplainingem", což je přesně to, co by dělat neměl. __________ Film, co vypadá, jako by ho napsal Michal Viewegh po mrtvici (viz slavný sloupek, kdy se proměnil ve svou ženu a pak si sahal na prsa a do kalhotek), ale napsali ho Radka Třeštíková a Rudolf Havlík po opici nebo lobotomii. Ani Po čem ženy touží s Gibsonem nebyl žádný zázrak, ale aspoň nějak držel scenáristicky pohromadě. Tento film drží asi jako pochroumaná záda Jiřího Langmajera a má inteligenci Dominiky Myslivcové. ________ Chcete-li to ve zkratce: Je to podobná romantická komedie jako Mechanický pomeranč. Čiré utrpení. (19.09.2018)

Rudolf Havlík nejen že neodhadl, po čem toužím jako muž, ale nemá páru ani o tom, po čem toužím jako divák. To první si nechám pro sebe a vyjádřím se jenom k filmu. Rozhodně netoužím po afektovaným přehrávání, který kromě Atkinsona stejně nikdo neumí, a netoužím ani po stokrát omlácený slámě, která potřebuje doslova citovat svoje sponzory, aby se sama uživila. Strčte si tuhle povrchní práci za klobouk a běžte do ulic vyhrnovat sníh. Třeba. (12.02.2021)

Je mi fakt smutno, jak u nás vypadá rutina. Protože Po čem muži touží není film extrémní svým šovinismem a tupostí (vlastně je skoro bezpředmětné řešit šovinismus - postavy se jako svině chovají vždy vůči všem a vytýkat z toho zrovna tento typ špatnosti je skoro redundantní), protože jiné české komedie poslední doby zašly ještě dál. Špatný je tím, že je sám o sobě přesvědčený, že je "střední cestou" a ve skutečnosti je moudrý a pokrokový - představa, že si autoři myslí, že nastavují laťku, je k pláči. (25.09.2018)