Děti z mokřin
Les Enfants du marais
The Children of the Marshland
Réžia:
Jean BeckerKamera:
Jean-Marie DreujouHudba:
Pierre BacheletHrajú:
Jacques Villeret, Jacques Gamblin, André Dussollier, Michel Serrault, Isabelle Carré, Suzanne Flon, Jacques Dufilho, Gisèle Casadesus, Eriq Ebouaney (viac)Obsahy(1)
Garris a Riton žijí na břehu bahnitého rybníka. Riton má z druhého manželství tři neposedné děti. Čas od času utápí v červeném víně zármutek a snaží se zapomenout na svou Velkou lásku, svou první ženu Pamelu. Garris žije sám. Oba se živí paběrkováním, chytají žáby, sbírají hlemýždě, trhají konvalinky apod. (oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (20)
Čistokrevná krása duše. Mně se po tom konci nedostávají slova, film o svobodě a přátělství, jistě ano, ale především o časech kdy nemateriální věci neovlivnovali naše štěstí a hon za konzumem byl na míle daleko. Ke štěstí stačilo natrhat konvalinky, pochytat žáby a dát si s přáteli dobrou láhev vína. Jean Becker umí pracovat s lidskou povahou jako nikdo druhý, nádhera. ()
Krásny film, ktorý môže pri zbežnom pohľade vyzerať ako bez deja a bez pointy. Treba sa naň naladiť, natiahnuť sa na pohovku a nechať sa unášať atmosférou francúzskeho vidieka a jeho jednoduchých a čistých obyvateľov, zoznámiť sa s flegmatickým Garrissom, večne neposedným a nespoľahlivým Ritonom a s ich intelektuálnym priateľom Amédéeom. Zápletiek sa čoskoro objaví dosť na to, aby ste si ho v kľude dopozerali a užili. Pochopíte nevyslovené, prijmete nemenné a do postele zaleziete vyrovnaní so svetom. Aspoň na chvíľu. ()
Vím naprosto přesně, oč tvůrcům šlo. Natočit nějaký ten hřejivý a slunečný snímek z doby mezi oběma světovými válkami, aby to bylo jako filmy podle Pagnola, a do toho vrazit trochu toho filozofování o životě, ale žel je to od začátku falešné jak pětník a duchovní ani náhodou. Tvůrci by si měli přečíst třeba Měsíční pahorek v dlani od Henriho Bosca, než přijdou s takovou povrchní slátaninou. I ty herecké výkony, zbytečně přehnané a expresivní, mě od začátku štvaly - být to víc civilní, ba dokonce normální, asi nebudu soudit tak příkře. Takhle to vypadá spíše jako nechtěná kopírka něčeho, na co tvůrci nemají myšlenkový a především duševní a empatický rozsah. ()
Co říct? Pohlazení duše od francouzské kinematografie, ten čas nevinného dětství a meziválečná doba, kdy chudí neměli lehké časy. A přesto byli bohatí, svou čestností, přístupem k životu, humorem. Tam, v mokřinách, v dřevěných chudých domcích, nádherné přírodě, tak, jak nám vyprávěla babička Cri-Cri, svýma očima ponořená v dětství. Skvělá režie, herci i hudba. ()
Život na okraji společnosti podaný s takovou dávkou nostalgie a poetiky , že by jeden zatoužil takový vésti. I "malé" životy mají svá velká dramata. Galerie postav a postaviček, která se ovšem vyhýbá jakékoliv šabloně. V nynější době plné klipovitě pojednaných filmů plných násilí a okázalosti je to balzám na pro oči, uši i duši. ()
Reklama