Tenkrát v listopadu

Pro mě trošku nešťastná kombinace silného sociálního dramatu, který bylo bezchybný. Nádherně vypravěný, nasnímaný a člověk se jen děsí, aby se nikdy v podobný situaci neocitl. Dost mě vadila pasivita mámy, přišlo mě jako kdyby úplně rezignovala, budiž, ale nechat v těch existenčních sračkách koupat svýho syna , to teda docela fuj. Druhá část filmu je dobývání nácků nebo nacionálů do squatu, vůbec mě to tam nepáslo, kontext nula, jak kdybych najednou byl v jiným filmu se stejným psem. Vysral bych se na to a dotáhl sociální zápletku, ta měla sílu a nosnost. Exekuční uřednice byla na plátně jen chvíli, ale titul odporná filmová postava, bohužel často nejen filmová, že ? získala s naprostým přehledem. Přemýšlím co za lidi může dělat tuhle práci, protože pokud se někdo ocitně v podobný situaci, tak jednat s ním jako s hovnem, to může jen dvojitý hovno. (25.09.2018)

Moji oblíbení uživatelé dávají za tři, dám také za tři. Moji oblíbení uživatelé říkají, že film není konzistentní, přidám se k nim, protože tu také nacházím tři problémové okruhy, které mi nejdou zcela sladit: 1. Adorace psa, 2. Vyhoštění ze společnosti, 3. Velké katolické Polsko. Ad 1: Pes nalezenec (tedy neznámý, neznáme ho od štěněte, stejně jako matka), pes tulák, pro nějž se riskuje existence a později i život, je jakýmsi (nejspíš už jediným) pojítkem mezi matkou a synem. Nespíš nečím podobným, čím je pro Velkopoláky katolická církev. Ad 2: Matka a syn přišli o přístřeší. Divákům přitom vstávají hrůzou vlasy na hlavě, ale zdá se, že jim to ani příliš nevadí, že pes je dobrou záminkou propátrat všechny možnosti azylů. Matka se nakonec uchytí ve squatu a synek u dívky, ale víme, že obě existence jsou jen dočasné. Ad 3: Manifestace spojená s pogromem, avizovaná již na začátku filmu, diváka spíš zaskočí, než aby si rychle dokázal uvědomit, o co se tu vlastně jedná... Aktuální závažnost filmu tím nechci nijak popírat a také se domnívám, že nám Polsko brzy nabídne, tak jako již nabídlo (např. "Edi"), další filmy s podobnou tématikou. (24.10.2020)

Film působí takovým polo dokumentárním bez emočním dojmem... Ta "pasivita" bezdomovců či lhostejnost, která je často zmiňovaná je příčinnou a zároveň důsledkem toho proč tito lidé neumějí se svým životem jinak naložit. Psychologové říkají že tito lidé,stejně jako například narkomani mají nejprve psychické problémy, teprve potom si začnou ničit život-nízká sebeúcta (sebeláska) je jejich společným znamením... Mimochodem volných bytů v Evropské unii je asi 50 krát víc než celkový počet bezdomovců.. (23.06.2020)

Naprosto nefunkční film, který se snaží napasovat fikční příběh na reálné události, aniž by bylo jasné, jak spolu tyhle dvě vrstvy mají korespondovat. První polovina, která se věnuje jen dvěma protagonistům, je ještě silná, ale v druhé přestává dávat smysl vše od pohybu postav prostorem po jejich motivace. (19.09.2018)

Čím jiným přesvědčivěji ukázat, jak nebezpečné je hrát na strunu nacionalismu (ač je to hrdě a velmi zavádějícím způsobem nazýváno "Pochod nezávislosti") a jaká nálada se pak šíří společností, než autentickými záběry zmíněné akce, na které je zcela elegantní formou navázán příběh hlavních hrdinů. Ti nejsou typickými sociálními případy, mají v podstatě jen jedno (přirozené) přání - mít kde spát. Jinak nikam nechodí s nataženou dlaní, nikoho citově nevydírají. Jde o něco, co se u sociálně laděných filmů jen tak nevidí, a Andrzej Jakimowski dokázal obě roviny propojit tak geniálně, že se tomu snad ani nechce věřit. Nelze pominout nádhernou formální stránku - kameru a hudbu, která dává celému filmu ještě silnější atmosféru. Po třetím zhlédnutí filmu neměním názor a dojem, který na mě film udělal hned napoprvé. (21.09.2018)