Čierna mačka, biely kocúr

,,Rusové snama vyjebali!“....... Ten film je šílenej. Stejně jako prostředí a herci. Děj filmu je šílenej. Šílená je hudba, která je však návyková (a to silně, byla to jediný co mi ještě mnoho hodin znělo v hlavě). Neskutečné!!! Šílené obličeje, zuby, chlast (ano, ani ten není normální!). Jen jsem seděl a tupě civěl. Tak takový jsou Jugoši? Ať! Nezajímá mě to. Tady přicházejí do úvahu pouze dvě možnosti hodnocení. Nadšené nebo nepochopené. Asi nejsem Pitbull terrier. (18.11.2006)

Kusturica nevie písať príbehy. Dej je strašne roztržkovitý, v úvode hádže jednu nesúvisiacu scénu cez druhú, nevie sa posunúť ďalej a koniec je jasný už v polovici filmu. To ale nevadí, lebo to čo Kusturicovi ide, tak to je situačná komika a práca s hercami. Skvelá balkánska cigánska šialená zábava! (20.12.2009)

Tak jsem se poprvé dostal ke Kusturicovi, a jsem poměrně zklamaný. Je to v podstatě ale asi film na způsob "Dědictví". Tyhle rádoby srandy z vesnice mi nikdy nijak k srdci nepřirostli a ač proti cikánům vůbec nic nemám, tak ani ten příběh mě nijak ničím neohromil a nedostal, a způsob jejich života mi není blízký. Myslím si však, že tady bude spíše problém ve mně, než v tom, že by se tu čtyři a půl tisíce lidí mýlilo. Jsou prostě filmy, které mi nic neřeknou i když jsou možná kvalitní, a tohle je jeden z nich. Skoro jsem se nesmál, nebylo mi nikoho líto, nebál jsem se... Cituprázdný film, který neobohatí člověka ani zajímavou myšlenkou. Pokud ale toužíte zcela vypnout a poslechnout si spoustu velice obscénních dialogů, asi bych snad i tento film mohl doporučit. Já už se k němu ale s největší pravděpodobností nevrátím. (04.03.2010)

Hodně ulítlej film. Jak je ulítlej, tak je vtipnej. Tamten kokain man je fakt hustej týpek. Je to zatím jediný film, který od Kusturici znám, ale určitě si u mně udělal dobrou reklamu. Do ruky se mi dostal soundtrack. Hudba Gorana Bregoviče je neuvěřitelně našláplá. Je to perfektní podklad k takovému filmu. (15.11.2004)

Balkánský svět našich dnů viděný očima absolventa pražské FAMU, která mají svůj pro změnu bosenský kořen. Někdejší identita státní a kulturní, kterou zažíval naplno ve svém zralém věku Masaryk, je náhle k dispozici se vším všudy. Bláznivé pábitelství cikánského polosvěta i podsvětí se mění v kolorit klasické romantické vzpoury s neklamně postmoderními insigniemi. Ryčná, nikoliv pivně rozvážně oddechující srbská dechová hudba tu kouzelnou atmosféru balkánského hrabalovsky pábícího světa dotváří. Polomýtus-polosoučasnost, rodové vazby-postmoderna širšího balkánského prostředí, to všechno a něco navíc je pohonnou látkou pádícího filmu s intermezzem dvou kočiček, jimž je přisuzováno více, než jsou s to zastat. Je asi jen málokdo, komu by se tohle polodokumentární pádění nezamlouvalo. Jakbyne. (28.08.2007)