Krvavý trón

Začátek filmu byl skvělý.Tajemný,temný a tak nějak jako z fantasy.Pak se to ale jaksi zvrtlo.Asi jsem neměl na Krvavý trůn tu správnou náladu,protože jsem u jeho zbytku málem umíral nudou.Působivých scén bylo hafo,tak třeba ta závěrečná s šípy,ale zbytek mě prostě nebavil a kromě jako vždy působivého hereckého výkonu Toshira Mifuneho na něm ani neshledávám nic výjimečného.Sedm samurajů byla bomba,tady mě ale Kurosawa docela zklamal.65 % (08.04.2010)

Snasd proto, že je to mé první setkání s Kurosawou (kdysi dávno před lety jsem viděl Sanjuro, ale vůbec si to nepamatuji a proto za první setkání považuji toto), mě to docela mile překvapilo. Příběh trochu slabší, ale má své velmi silné stránky - škoda, že Kurosawa, alespoň co vím, nenatočil nikdy čistý horror, protože by to asi byla pecka, scény s duchem v Krvavém trůnu mají naprosto drtící atmosféru, výborná práce. Líbily se mi statické záběry, delší záběry, v nichž se skoro nic neděje a přesvědčování (manipulování) hrdinovy ženy. Je-li, podle některých zdejších komentářů toto Kurosawův slabší kousek, už se těším na ty další filmy, co mě čekají. (24.07.2012)

Škoda přeškoda, že zde Akira Kurosawa tolik šetří akčními scénami. Přitom by se jich našlo a díky závěrečné výtečné scéně s šípy by bylo jistě na co koukat. On si bohužel vystačil pouze s ohlašováním průběhů a výsledků bitev z úst kurýrů. Díky tomu se musíme smířit s tím, že "Krvavý trůn" je de facto pouze one man show Toshira Mifuneho. Coby Wašizu (nebo chcete-li MacBeth) byl opět fantastický a takový by mohl být i celý film, kdyby se ubralo na statičnosti a přidalo na akčnosti. Takto nám zbývá pouze velmi dobrý film. 80%. (26.11.2008)

MacBeth po japonsku, aneb mé druhé setkání s tvorbou Akiry Kurosawy (tomu, kdo řídí dramatrurgii Filmového klubu ČT2 můj obdiv a velký dík!). Zatímco u Sedmi samurajů jsem vstupovala do zcela neznámé řeky, a tedy chvíli trvalo, než jsem si zvykla na odlišný styl vyprávění, výstavby děje či hereckého podání, tady už jsem přesně věděla, co čekat, a možná i proto jsem byla filmem zcela nadšena. Vynikající přenesení shakespearovského dramatu do japonských reálií, Mifuneho herecký koncert, pevný dramatický oblouk i výsledná katarze... Právem plný počet hvězd! (07.12.2008)

S každou další Kurosawovou exkurzí do japonské historie ve mně vzrůstá nechuť k jeho přehnané teatrálnosti, která se projevuje nepřirozenou gestikulací, koulením očima a patetismem v mluveném projevu. Bez ohledu na kulturní odlišnosti takhle bezpochyby ve středověkém Japonsku lidé nemluvili a nejednali. Je to pro mě příliš rušivý prvek ve filmu, který se jinak může pochlubit silným příběhem inspirovaným Shakespearovým dramatem. Kladem filmu je ještě výpravnost typická pro Kurosawovy historické filmy a několik pociťově atmosférických scén z tajemného Pavučinového lesa. Na druhé straně, režie je statická a jednotlivé záběry mají přinejmenším v některých případech přetaženou stopáž. Celkový dojem: 45 %. (29.06.2008)