Co tomu řeknou lidi
Hva vil folk si
Was werden die Leute sagen
Vad ska folk säga
Réžia:
Iram HaqScenár:
Iram HaqKamera:
Nadim CarlsenHrajú:
Maria Mozhdah, Adil Hussain, Ekavali Khanna, Rohit Saraf, Sheeba Chaddha, Lalit Parimoo, Farrukh Jaffar, Naeem Azam, Assad Siddique, Sara Khorami, Maria Bock (viac)Obsahy(1)
Šestnásťročná Nisha žije dva životy. V noci si tajne užíva s kamarátmi zo strednej školy nočný život v Osle a cez deň je pokornou a svedomitou dcérou v rodine tradicionalistického pakistanského emigranta a zdanlivo nezainteresovanej matky. Jedného dňa však otec odhalí Nishinu pretvárku a rozhodne sa pre drastickú ochranu dcéry pred nástrahami západného života. Film s aktuálnou a citlivou témou ukazuje, ako zásadne môže byť rozdelená jedna kultúra. Na jednej strane stoja moslimskí tínedžeri vyrastajúci v Európe a túžiaci po slobodnom živote a na strane druhej ich rodičia, ktorí sa usilujú o lepšiu budúcnosť, ale nechcú sa vzdať tradícií. Život plný konfliktov, rozdielov a bolesti. Príbeh predchnutý empatiou a porozumením ukazuje vlastnú cestu, ako sa z predurčeného osudu pokúsiť vymaniť. (Art Film Fest)
(viac)Videá (2)
Recenzie (68)
To zas bude nárekov o praktikách islamu... Čo na tom, že vo filme bol predstavený jeden z extrémov, ktorý zaiste donúti odsúdiť bez výnimky všetkých prisťahovalcov z akejkoľvek moslimskej krajiny. Ale áno, aj takáto drezúra sa v domácnostiach a komunitách prisťahovalcov vyskytuje, no ani zďaleka to nie je pravidlom a bežným javom. Záleží na konzervatívnosti rodiny, ale aj na otvorenosti integrácie v konkrétnej krajine. Akonáhle som si prečítal popis k filmu, tak som bol naozaj zvedavý na tú prezentáciu tejto kontroverznej témy, ktorá je teraz "v móde". V podstate, niečo takéto som aj čakal, takže nie som nijako extra prekvapený, ale ani unesený (ako väčšina hodnotiteľov). Film bol natočený zručne, herci zahrali kvalitne, postavy boli zaujímavé (a kontrastné), no po scenáristickej stránke to bolo na môj vkus až príliš tendenčné. Každopádne, najviac z celého filmu ma bavila tá časť odohrávajúca sa v Pakistane, tam aspoň Nisha nadobudla konečne nejakú disciplínu (aj keď všetko potom zničil jediný okamih). ()
Drsný příběh o pákistánské puberťačce v Norsku, kterou fotr nachytá s amantem v pokoji po večerce a začne jí rodinné peklo. Film ukazuje zkostnatělost muslimských imigrantů, kteří absolutně nemají zájem žít podle hodnot země, do které přišli a raději by dále drželi ženské pod zámkem. No, nepřál jsem jí to. ()
Rezisera Iraq Ham, pardon Iram Haq natocila celkom slusny film o tom, jak dodrzivat striktne a drsne pravidla pakistanskej rodiny v Norsku. REzisersky to nie je nic moc, Ham nie je svetovy fenomen, v Europe tiez neznama velicina. Ale sympaticke je to ze reziserka sama neveri v ten zasrany stret civilizaci /podla konspiracnych teoretikov, tiez tu na databaze je jeden, vola sa Karel Chrocht, odborne Karlos80/ a pohlad na rodinu je podany bez ruzovych slnieckarskych okuliarov, bez xenofilie, antirasizmu a podobnych kravin : 75 % ()
Citlivé bezvýchodní sociální Drama zaměřující se na život Pakistánské rodiny žijící v Oslu včetně jejich striktních kulturních tradicí a náboženství. Hlavní hrdinka Nisha by ráda žila život jako každý dnešní teenejdžr, tedy párty, alkohohol a sex se svým přítelem, bohužel její rodina a kultura tohle neuznává a když jí otec přistihne v pokoji se svým přítelem začíná pro ní osudné nekončící peklo, které nezná hranic a nemá konec. Vzhledem k tomu, že Nisha je opravdu krásná slečna silně jsem s ní empatizoval a veškeré její problémy prožíval takřka s ní. Je to hodně silné i emotivní a můžeme být rádi za Česko, protože ženy v Pakistánu a celém Islámu vůbec to nemají absolutně lehké. Silný zážitek s psychologickým podtextem. 80% ()
Otřesné. Bych blil. Se divím, že tohle svinstvo zrovna v tak hrdém, dogmetickém Norsku trpí. Být jimi, sroloval bych to do ruličky a poslal zpět do Islámábádu se vzkazem "Dík, tohle tady nechceme!". Copak jsme se už nesčetněkrát nespálili? Tahle nepřizpůsobivost je fackou a plivnutím do tváře zavedeným pořádkům. V posledních letech se to docela stupňuje a začíná mě to pěkně srát. Kde se v režijním kánonu vzalo tohle slepé přesvědčení, že závěr snímku je nejlepší s pohledem ústřední postavy do kamery? ()
Reklama