Olovená vesta

#79 "I don't want no teenage queen - I just want my M14". Prvních asi pět minut jsem se smál, pak mě ale smích přešel. Seržant Hartman (spíš Hardman) byla neskutečně skvěle zahraná postava a během části z výcvikového tábora jsem opravdu cítil jak na mě z obrazovky srší ta pokora, únava, frustrace a spousta dalších emocí, které bych v takové míře nikdy nechtěl zažít. Bylo to až neuvěřitelné. A pak přechod do Vietnamu, scéna s vietnamskou prostitutkou mě naprosto dostala, v tu chvíly mi v hlavě probíhaly jen dvě slova: Kubrick a Génius. Narozdíl od většiny zde, se mi druhá část líbila ještě víc a nesouhlasím s názorem, že Kubrick nezvládá akční scény. Mě se naopak moc líbily, popsal bych je asi jako takové "rozvážné" a rozvaha rozhodně není špatná vlastnost. Navíc hudba co hrála ve druhé polovině mě jednoduše mnohem více poutala než (ač velmi úderné) pozpěvy vojáků z první poloviny filmu. Finální scény mi přišly jak z pekla, naprosto nádherné ! Na to, že válečné filmy nikdy nebyly mým žánrem, se mi tento snímek moc a moc líbil. Po Mechanickém pomeranči jsem byl v extázi, Barry Lyndon mě trochu probral ale Full Metal Jacket mě vrací zpátky tam, kde mě mistr chtěl mít. 10/10 (21.06.2011)

Kubrickův pohled na konflikt ve Vietnamu se po vlně filmů, kritizujících válku jako takovou, veze dál. S osobitým nadhledem zkušeného režiséra se záměrně vyhýbá klišé podobných vojenských snímků a zkouší proniknout o něco dál (s většími či menšími úspěchy). Nejspíš záměrně „rozdělil“ film na dvě části, neboť před skutečným bojem si branci užijí i svůj první „boj“ v kasárnách. Boj se sebou samotným, s krutou vojenskou arogancí (činící z obyčejných civilistů ještě obyčejněší mašiny na zabíjení). Kubrick první třetinu startuje otevřeně, nic neskrývá, dovádí scény k maximální absurdnosti. Druhá polovina filmu však působí dojmem, jakoby nevěděl, jakým směrem se má ubírat. To se projevuje hlavně v některých zbytečných scénách, které nedávají plný prostor k vyzdvižení jiných. Kdybych neviděl skvostnou Apokalypsu, možná bych s výsledným hodnocením trošku přitlačil. (29.10.2003)

Velice zajímavý pohled na vietnamskou válku očima Stanleyho Kubricka. Film se dá rozdělit na dvě linie. První polovina filmu se odehrává ve výcvikovém táboře, ve kterém sledujeme velmi drsný výcvik plného nadávek a šikany. Vincent D'Onofrio coby obětní beránek zahrál perfektně (mimochodem pro svoji roli přibral 30 kg!!!). Výkon instruktora Hartmana mě naprosto ohromil, když pořád jenom řval a ani známka po nějakém zakoktnutí. Druhé linie už se odehrává přímo ve Vietnamu. Bohužel druhá půlka už není tak kvalitní jako první a navíc sem zde postrádal nějakou hlubší myšlenku. Za pochvalu stojí kamera a střih. Dostavály mě scény, kde se Kubrick obešel třeba 30 sekund bez jediného střihu. Exteriéry, ve kterých bylo točeno navíc ukazují, že Vietnam nemusí být vždy jen džungle. Na plný počet to není, ale Kubrick opět dokázal, že to byl mistr režie...... (23.02.2008)

(1001) -"I am... in a world... of shit." Za mlada jsem nechápala, proč jsou tyto dvě poloviny dány k sobě. Dnes mám pocit, že je vše přesně na svém místě, od holení hlav až po Paint It Black. Za mně nejlepší film o Vietnamské válce, a jak jsem obecně spíš proti vytváření "žebříčků nejlepších filmů všech dob", tak Full Metal Jacket by měl být na každém. ♥♥♥ (29.11.2020)

Čestně – nedivím se, že Stoneova Četa si ve své době vedla lépe... Kubrickův Vietnam je pro oko diváka přeci jen méně atraktivní, urbanističtější (žádné ztísněné džungle se nedočkáme), méně akční, rozvláčnější a obšírněji pojatý. Přesto je působivý, byť na můj vkus jaksi odosobněný a chladný. Za vůbec nejlepší považuji úvod a závěr filmu – mariňácká přípravka se sestává z neustávajícího řvaní péráka, otupujícího drillu a zpěvu oslavných písní. To vše v tradičně vynalézavém vizuálním podání made in mr. Kubrick (scéna kontroly ostříhaných nehtů se špalírem vojínů na bednách je nezapomenutelná). Závěrečná scéna se sniperem je naopak to nejosobnější, co dává všemu dosud viděnému zrůdný smysl... a patří mezi to nejdrastičtější, co je v tomto žánru k vidění. Za nejproblematičtějčí rys Olověné vesty považuju postavy, které jsou až příliš schematické a nenápadné, o to však více vyniká naprostá absurdita a odlidštěnost války. A samozřejmě též Kubrickův cit pro dramatičnost situace a její vizualizaci. Výtečný je i "dobový" písničkový soundtrack. Suma sumárum, Olověná vesta patří mezi ty mezi divácky "méně atraktivní" Vietnamy, ale po stránce ideové mezi nejzajímavější. (19.10.2004)