Hannah

Film takřka beze slov a s trochou samomluvy sleduje osamění Hannah se skvělým minimalistickým herectvím Charlotte. (16.05.2023)

Skvělá Charlotte Rampling v nezajímavém filmu. (23.07.2018)

Já jsem tvoje stáří / pozvi mě dál... Hannah své stáří pozvala už dávno a své dny tráví neokázalým a disciplinovaným chátráním po boku zaměstnavatelky, která jí blahosklonně přenechává obnošené kusy oblečení, ve skupině amatérských herců, se psem, který má rád spíš páníčka a manželem, který hraje o čas. Hlavně ale dokonale a neodvolatelně sama. Snímek by byl zajímavý i bez pokusu o zápletku. Jeho hodnota tkví v umné estetické konstrukci představy o podzimu života. Odevzdáné bloumání hlavní hrdinky po krátících se dnech v jistém ohledu doplňuje diváckou zkušenost zkušenost z Hannekeho Lásky. Oba filmy mají společnou vůli nelakovat stáří na růžovo jako reklama na kloubní preparáty (protože je nasnadě, že druhý poločas ve skvělé formě prakticky odehrát nelze), na druhou stranu v úporné snaze o autenticitu odhalují fobii generace, která stáří se vším všudy, včetně toho dobrého, prostě nezná. Jinak lahodnou inscenaci uskromněného odcházení obohacují stopové prvky odkazů, jako jsou setkávání s pouličními umělci [Bowieho dvojník, snědí baleťáci] a nejspíš ironicky míněný odkaz na Sladký život v podobě velryby vyvrhnuté na pláž. Jaksi věrohodnější než Babí léto. Charlotte Rampling ukazuje, jak a co se dá hrát, když to na rozdíl od 90% ostatních nepřeháníte s plastickými operacemi. Jako divák, kterému se vlastně nikdy nelíbila a nebyla ani sympatická, musím konstatovat, že byla v roli Hannah naprosto úchvatná. (30.03.2019)