Úsmevy smutných mužov

Ale no tak, to mi nedělejte... Ze začátku to vypadalo, jako nejlepší letošní český film (když nepočítám Tlumočníka), dost mě to bavilo, jenže jak ho prvně pustili z léčebny, kvalita a můj zájem šli dolů. A už to nikdy nešlo nahoru, naopak, čím blíže konci, tím nudnější a nezajímavý to pro mě bylo, tedy kromě mystery linek s Milanem, které mi připomněli slovenský film Dážď padá na naše duše, jenže to dopadlo stejně jako u toho slovenského filmu - zůstalo to skoro nevyužité a vlastně i zbytečné, což mě štve, jelikož by to mohlo film dost ozvláštnit. Jednalo se snad jen o roli napsanou přesně pro Duška? Jelikož to všechno zůstalo nevyužité. Film vlastně ani příběh nemá, ok, s tím se dá skvěle pracovat a dal by se vytvořit pochmurný snímek o osudech všech alkoholiků, jenže tady je to celé takové svěží, občas úsměvné (ale komedie to není ani náhodou), jenže tím je zabita ta depresivní atmosféra, která by tam měla být, aby to fungovalo. Takhle to je vlastně jenom něco, co si nějak plyne, nic moc se tam neděje a nijak to ani neskončí. Většina postav mi přišla zbytečných - třeba nemluvná Vietnamka byla brutálně nevyužitá. A chlápek z Prostřena taky. Vlastně, kromě hlavního hrdiny tu funguje jenom postava Milana a ani ne moc a pak ještě tu šéfovou ústavu, kterou hraje Babčáková. Záběry občas celkem zajímavé, i když někdy se zbytečně moc stříhá. Jako ano, v rámci českého filmu zajímavé, možná to je letos druhý nejlepší český film (opět, když nepočítám Tlumočníka), což je na jednu stranu dost smutný, když je tohle kvalita českých filmů. Ach jaj. Tak, snad se něco dobrého v té naší zemi letos ještě objeví. 3* (08.12.2018)

Nevěděl jsem, co od tohoto mohu očekávat, ale výsledek velmi milé překvapil. Ačkoliv to mnohdy na pohled příjemné není, čímž film zapůsobil tak jak měl. Je to pomalý, nikam nespěchající film, jenž řekne co má a velmi dobře poučí a hlavně s délkou úměrnou tématu. Podobenství k filmům typu Přelet nad kukaččím hnízdem či Rocky pobavilo. Ale obavlášť se mi líbilo odreagování typu běhání. Alkohol je zlo a je lehké do toho zapadnout, ovšem tohle myslím odrazuje velmi dobře. Velmi dobře zvolená hudba a hlavně většinou velmi zajímavě sestavené záběry. Herecky výborné. Švehlík nezklamal a Dušek už vůbec ne. Byl jsem velmi příjemně překvapen. Dokonalé to nebylo, na to to bylo chvílemi trochu moc nejasné (jakoby o ničem, kdy režisér nevěděl co chce vlastně), ale rozhodně by jeho promítání ve školách špatné nebylo.....75%. (02.08.2018)

Méně depresivní než by bylo záhodno. Téma alkoholismu slibuje emočně vypjaté scény plné degradace lidské osobnosti. Náznaky tam jsou, ale Svátek sklouzává ke klipovitosti a nepůsobí to moc realisticky. Švehlík je však přesvědčivý a kdo jiný by měl hrát blázna než Dušek. Chtělo to údernější tečku na závěr, ale jako výzva k zamyšlení se nad naším národním sportem to funguje. (22.05.2019)

Po Dobrých holubech a Ikarovu pádu tu máme další film o alkoholismu. Je to o té poslední úrovni, když už člověk o sobě nerozhoduje, kdy tělo potřebuje drogu za jakoukoliv cenu, kdy když na to přijde je člověk schpný pít i vodu po holení nebo benzín... Kdo si to nezažil na vlastní kůži nebo jako někdo blízký závislého asi jen těžko může ohodnotit herecké výkony či váhu filmu. Pro takové lidi je to asi o něčem jiném než pro nás co si tím bohudík neprošli. A tak hodnotím jen laicky. Švehlík byl skvělý, skvělý byl i Jarda Dušek a jsem moc rád, že pan Malý zase dostal pořádnou charakterní roli. Mám totiž dojem, že po Poutech, kde se mi zjevil poprvé jak přízrak a já jím byl ohromen pak všechny další filmy a seriály resp. jeho role v nich nestály za nic. Tak konečně! Tohle je dost smutný film. Naděje vždycky je, ale u stoprocentních alkáčů je fakt maličká. 4 flašky ginu. * * * * (28.12.2018)

Bohužel, Úsměvy smutných mužů jsou pouze slušným filmem z protialkoholické léčebny. Původní text je zřejmě považovaný za svou syrovou autenticitu, filmový přepis mu v tomto nezůstává nic dlužen. Nicméně žádný přesah tu nemá smysl hledat. Alkohol je metla lidstva a postižení jedinci jím ničí nejen sebe, ale i své rodiny. Dušek nic nového nepředvedl, ten ostatně stagnuje už celé roky, a ani všichni ostatní nepřekročili ani v nejmenším svůj standard. O dekádu starší Pravidla lži zůstávají nepřekonány, pro fajnšmekry jsou stále k dispozici takové pecky jako Dobří holubi se vracejí (1988) nebo Dnes naposled (1958). (08.09.2019)