Svědomí

Film, kde dětský hrdina zastiňuje svého filmového otce. Stejně tak, jako i mladá a krásná Kačírková zastiňuje jindy výbornou herečku Vášovou, ale v tomto filmu průměrnou. Scénář velice dobrý, až natolik, že se podle mě nabízelo ještě o kus lepší zpracování, ale buďme vděčni i za tohle - vzhledem k tomu, jaké sra.ky se ve stejném roce začaly točit, je to pořád filmový nadprůměr. (05.07.2011)

„To přeci nejde, udělat chybu a nepřiznat se k tomu“ X „Neblbni, buď rád, že to máme v suchu“ Film o tom, že když se rozjede spirála lží, v „suchu“ to většinou nikdy nezůstane. A z člověka pevných zásad, který se snaží tyto zásady i vtisknout svému synovi („chlap nelže a nemá se vykrucovat“), se může ze dne na den stát doslova „hadrový panák“, který kvůli svému maléru je nucen zahlazovat i maléry jiných. Jiří Krejčík tuto myšlenku krásně vyjádřil filmovými prostředky v podobě opakovaných závěrů na malou hadrovou panenku. Ta je zároveň jakýmsi trvalým mementem „maléru“, do něhož se „někdy člověk dostane a ani neví jak“. Mementem, které (málem) dokázalo zničit i tak harmonický vztah, jaký byl mezi Karlem Doležalem (Miloš Nedbal v plné své síle a krase svého herectví) a jeho synem Jiřím. „Ty bys taky někdy kvůli tátovi zbořil barák,“ říká Jirkova maminka (Marie Vášová - osobně se mi líbila víc než Irena Kačírková v roli sekretářky/milenky ). Jiří ale v závěru dokáže i víc než zbořit barák… Silné, i když možná až přeci jen trošku moc moralistické vyústění tohoto jinak působivého psychologického filmu. Pohled do Jirkových v očích v posledním záběru však hovoří rozhodně za vše... (07.08.2018)

Jednoduchý príbeh, ktorý silne vtiahne do deja svojím civilným spracovaním a zasadením do každodenného života. Silná dramatizácia, ktorá spolu s hlasitou orchestrálnou hudbou pripomína, kedy bol film natočený, je v pohode. Menej už moralizujúci odkaz, ktorý je až naivne blbý. Nedokázal som pobrať, keď sa 10-ročný chlapec rozreval, že jeho otec zrazil dieťa a nechce sa priznať či vlastne udať sa na polícii. Aj keď je záver dosť predvídateľný, aj tak jeho vyznenie je až príliš čiernobiele a naivné. (03.12.2018)

Jsem nečekal, že se to povede až tak. Fakt je to skvělý film, který je správně psychologický, má uvěřitelné postavy, vyvíjí se pomalu, ale zato poutavě a hlavně má dokonale napsaný scénář. Velká vina (muž srazí autem dítě a ujede z místa činu - což je mimochodem jedna z nejsilnějších scén v historii československé kinematografie, alespoň z toho co jsem viděl) je neustále v jakémsi "porovnání" (nenapadá mě vhodné slovo) s tou malou (kluk ve škole rozbije sochu), oba dva se bojí přiznat, každý z jiného důvodu a pro oba je to čím dál tím víc neúnosné. Obzvlášť pro toho kluka, když se dozví o vině svého otce. Jinak je ten scénář ale skvěle promyšlený Je to i skvěle zahrané a skvěle natočené, takže o to víc se mi ten film líbil. Je to silné - a stejně mám pocit, že to mohlo být ve finále silnější. A i ta sekretářka do toho mohla být lépe zapojená. Ale těch slabých 5* tomu dám, hlavně kvůli té promyšlenosti příběhu. Sice je jasné, odkud kam to půjde, ale u tohohle tématu jde hlavně o to zaujmout tím jeho průběhem - a to se povedlo. Slabých 5* (25.12.2020)

Výborný psychologický film o několikanásobném selhání jinak zřejmě celkem poctivého člověka a o té mršce, co se jí říká svědomí, co hlodá, hlodá až uhlodá. Jiří Krejčík měl čich na herce. Typově nemohl asi nikoho lepšího než Miloše Nedbala či Irenu Kačírkovou obsadit. Všimněte si v malé roli i oscarového Ivana Jandla. (27.05.2011)