Svědomí

Tak konečně jsem to viděl! Tak dlouho mi tento skvost utíkal! Neskutečně silně, emočně a velmi originálně na svou dobu pojatý psychologický snímek o nečistém svědomí jednoho pojištovacího úředníka ze spáchání vraždy přesněji (poražení malého kluka který později na následky zranění umírá) a ujetí z místa činu obávajicí se z následné manželské nevěry a jejího prozrazení. K tomu všemu je ještě navíc vydírán a musí krýt jeden pojištovací podvod. Nakonec pod vlivem syna který mu dá jednoznačně najevo své opovržení a kdy neví jak dál tak se raději přizná. Navíc je film v porovnání s jinými českými i zahraničními filmy té doby naprosto ojedinělý, mnohem napínavější a nápaditější než leckteré jiné snímky té doby.Tento snímek považuji za druhý nejlepší film Krejčíkovi kariéry hned po Vyšším principu 10/10. Mé hodnocení 9/10. (25.06.2006)

Skvost o zvláštním nadčasovém nepříjemném vnitřním šimrání při pocitu provinění. Jo, kdyby Hitchcock tvořil jeho nejlepší psychologické kriminálky bez té US přehrávanosti a teatrálnosti, mohl by leckdo říci, že zde Jiří Krejčík udělal výcuc toho nejlepšího z díla US mistra. Naštěstí to tak není, naopak zde nenaleznete slabé místo, film slupnete jak černobílou, však mrazivě chutnou, malinu a na konci se sami nad sebou zamyslíte, ať již bylo svědomí před filmem čisté, či nikoliv. (25.06.2006)

Silný příběh, v němž se mrazivý, ač neúmyslný zločin dospělého člověka konfrontuje s tradičním školským malérem jeho syna... Nejde vůbec o detektivku, diváci pachatele v obou případech viděli, pátrání je celý čas na mrtvém bodu, takže zdá se, mohou se oba vinníci radovat. Jenže nemůžou, je tu ještě jejich SVĚDOMÍ, jsou tu obrovské výčitky v kruhu rodinném, pracovním i školním vůči těm ostatným. A je tu také přítomný silný vztah mezi rodičem a dítětem, je tu syn, který vidí ve svém otci svůj velký vzor pro jednu krásnou vlastnost: být čestný a spravedlivý. Jiří Krejčík nastoluje témata, která nejsou příjemná, jsou ale důležitá a hodná k zamyšlení. Rozhodně nejde jen o moralizování kolem přiznání se k zlému skutku co nejdřív, ale třeba i (někdy trpké) zjištění dítěte během dospívání, že rodiče nejsou taky bohové, jak jsme si je představovali, ale taky pouze lidé s dobrými vlastnostmi i chybami.                                                                                                 Knižní předlohu jsem nečetl, ale líbí se mi ve filmu výrazný prostor pro seznámení s hlavními postavami v spíše pohodové atmosféře, než dojde ke klíčovému momentu. Přesně vystupňovaný děj v působivém zpracování je zde jednou z předností filmu, díky které mají Krejčíkovy filmy (Probuzení, Vyšší princip, ale i třeba komediální Svatba jako řemen) velký potenciál zaujat diváka i po několika desítkách let od svého natočení. Nezapomenutelný filmový zážitek samozřejmě obohatilo i herecké obsazení, v němž vedle vynikajícího Miloše Nedbala (v jedné ze svých nejlepších rolích) září i 14-tiletý představitel Jirky, Jan Prokeš a mladá, neskutečně šarmantní herečka Irena Kačírková coby milenka hlavního hrdiny. Jako bonus excelentní cikánská kapela v nočním podniku (Jáj, Zuzka Zuzička a Szomorú vasárnap). Opět mě zde fascinuje vizuální stránka s výbornou kamerou a černobílým obrazem protkávaným mnohdy tmavými scénami s prostory osvětlenými byť jen jedním malým světýlkem nebo lampou v pozadí... myslím, že by žánrové zařazení film-noir bylo na místě. (100%)                        (deníček - Krátká éra československého filmu 1945 - 1948)                                                                                                    Podobné filmy ze stejného období: Mrtvý mezi živými (1946), Lavina (1946). (14.10.2017)

První půlhodinka se zabývala především pracovními záležitostmi pana Karla Doležala. To mě tolik nebavilo a ani jsem to moc nechápal. Pak se ale stane tragédie. Karel Doležal přijede při pojídání dortu v autě se svou milenkou, malého chlapce. A začne pořádné psychologické drama skutečně o SVĚDOMÍ. Jak se vyrovnat s takovým činem? Zvlášť když váš syn ve vás vidí naprostý vzor? Jenomže ten rozbije ve škole sochu, taky se k tomu nepřizná a taky ho tlačí SVĚDOMÍ. Toto slovo pro mě nebyl jenom název filmu ale taky celá jeho symbolika. A už ta konfrontace synova školního průšvihu a otcova činu který připravil o život mladého chlapce, byla vlastně taky zajímavá sama o sobě. Postupně film začíná mít takřka až hororové grády a začne být pořádně napínavý.  Poctivá atmosféra mi se Svědomím vstoupila v pátek večer po škole a kroužku do pokoje. Až se i moje Pokáčovo ponožky někdy bály (:D.)Taky mě bavilo jakou velkou roli nakonec v příběhu hrály některé detaily (kdyby manželka nezabalila Karlovi ke svačině dort, nic by se nestalo. Kdyby nedostal od své malé dcerky panenku kterou si pověsil na auto, nebylo by auto jak poznat a Karel by mohl být ve větším klidu..) (04.11.2019)

Moralizovať vie každý, chce to však veľkú odvahu sa toho aj držať. A k tomu prenádherná Irena Kačírková.... Úplný kontrast s dneškom. Dnes sa už takto k sebe ľudia nesprávajú, práve preto mám tak rád staré filmy. Treba si ich púšťať, aby sme nezabudli ako sa žilo v úplne inej dobe. Nielen čo sa týka technických vymožeností, ale hlavne ľudským charakterom a chovaním sa jeden k druhému. Také úctivé správanie sa k rodičom, učiteľom... to snáď ani nie je možné. To poznám iba z rozprávania starých rodičov a práve z takýchto filmov. Dnes už ide len o čistú fantáziu, žiaľ. Silný nadpriemer. 85/100 (05.06.2019)