Svatba jako řemen

Velmi slušná komedie se spoustou vtipných scén a zároveň s množstvím poměrně odvážných narážek na komunistický režim. Zároveň se ovšem režisér Jiří Krejčík evidentně velmi snažil napodobit filmy Miloše Formana, což se mu však rozhodně nepodařilo natolik, aby mohl být označen za pouhého Formanova Epigona. Mj. také proto, že Krejčík zkrátka není Forman. Přesný popis nahrazuje zběsilou akcí, prokreslený povahopis postav se mění v nepřesně naznačené schéma a absurdita v bláznivou komedii. Krejčík však přitom zjevně není jen zcela jiným typem režiséra, ale žel je také režisérem o dvě třídy horším. Na mnoha místech jednoduše nudí. Zatímco formanův klid je klidem před bouří, krejčíkův klid je mrtvolně sterilní... Přesto jde nepochybně o jeden z nejlepších Krejčíkových filmových počinů... 7/10 (14.06.2008)

Jedna z nejlepších filmových komedií vůbec. Tetsuo mluví náležitě k věci, nicméně scénáři křivdí nevšímaje si, jak kriticky se zde pohlíží na vžité předpojatosti (viz Pucholt, Lanďák, Zázvorková, nevěsta) i na prasečí mužské způsoby (vedoucí samoobsluhy, tajemník, opět Lanďák a vlastně i "Dynamo Pecka"), vůči nimž je běžná dotyčná bez možnosti adekvátní obrany. Ostatně napojení protirežimní policejní satiry na diskutovanou ošemetnost dosud nikdo z nás neumí náležitě docenit. (Krom toho Tetsuovi uniklo, že onen zločin ve skutečnosti neproběhl - leda ve stádiu pokusu a i to je na diskusi. Že Pomothyho čsfd přejímá do rubriky Obsah výpotky dementů podepsaných jako "oficiální text distributora", je ovšem věc jiná.) (08.07.2017)

Cítím se provinile, ale přece jen musím dát nižší hodnocení - herci jsou výborní, hlášky i postavy precizní a vtipné, přesto mám ale většinu filmu pocit, že se v tom scénárista pěkně motá, je tam toho najednou tolik, až oči přecházejí. Kdybych to srovnal s dnešní produkcí, tak nasolím pět, v té době ovšem vznikaly v Československu mnohem ambicióznější projekty. (23.07.2009)

No takhle zesměšnit policejní příslušníky, to by i dneska bylo docela silný kafe, natož v sedmašedesátym. Na to, že má film slabou hoďku a půl, to bylo na můj vkus trošku překombinované, ale možná to byl režisérův záměr. Vladimír Pucholt opravdu nemá chybu, jeho "No co co co?!" je jednoznačně jedna z top hlášek české kinematografie a i za to dám 4 hvězdičky. (01.04.2011)

Představa komunistického čtyřicetiletí jako monolitu hrůzy a zločinu při konfrontaci se skutečností selhává až příliš často. SVATBA, dílo "pražského předjaří", je typickým projevem tehdejšího současného filmu. Zdánlivě banální příběh intimní situace, která se pohybuje i nepohybuje na pomezí znásilnění a zhrzeného a oklamaného citu, rozehrává celou škálu lidských povah a jedinečných kreací. Mladá generace, která se tu představuje, je poměrně záhy rozváta do celého světa. Ale ve filmu zblízka vidíme dožívající obávanou aroganci padesátých let, z níž zbývá zteřelá a ne příliš vážně braná frazeologie, počínající konzumismus na pozadí zastaralých aut a oprýskaných domovních omítek i nástup společnosti, která je odhodlána tento stav zvrátit. Zvlášť výmluvný je v této souvislosti tradičně prostořeký Landovského komentář z bonusů, z něhož se dozvíme, jak se Pucholt, skvěle ztělesňující socialistickou karikaturu kadeta Bieglera, o přestávkách mezi natáčením bavil tím, že zastavoval řidiče a po příslušném pokárání jejich servilnost odměňoval jimi dychtivě konzumovanými lízátky pořizovanými VP "obětavě" za jeho vlastní peníze. Lze-li režim tohoto typu pojednávat tak uvolněně a současně přesvědčivě, je za to třeba poděkovat dvěma nadčasovým mistrům našeho hraného filmu: scénáristovi Zdeňku Mahlerovi, který v té době prožíval zřejmě vrchol své tvorby, a pábitelsky sveřepému režisérskému dělníkovi českého stříbrného plátna Jiřímu Krejčíkovi. Je otázkou, nakolik některé detaily "kosmetiky doby", tj. šedesátých let, mohou být plně srozumitelné i dnes. Je to nicméně otázka, vyvolaná skvělým dílem mimořádné doby. SVATBY zdálky času tak zlatých let šedesátých. (25.04.2008)