Probuzení

Není zas tak těžké sklouznout na šikmou plochu, když se člověk zakouká do divné holky, která má kolem sebe partu floutků. Od drobných výtržností k první zlodějině a pak už to jede. Naštěstí každý má v socialismu právo na druhou šanci, takže to dobře dopadne. Partička Kodet, Kostka, Brejchová je výborně ztvárněná parta výtržníčků a Jan Šmíd coby trouba-oběť taky moc dobrý. 85% (24.04.2016)

Rok před svým vrcholným snímkem Vyšší princip natočil Jiří Krejčík drama Probuzení, které takřka symbolicky předznamenává charakter doby, uprostřed schematismu filmové tvorby 50. let, toho nejtemnějšího období novodobé české historie, které se plně vyrovnává protektorátním časům, byl Krejčík schopen již netočit budovatelské filmy, ale prosadit si vznik psychologického dramatu signalizující postupné tání dogmatismu 50. let... Sonda do života problémové mládeže (tzv. pásků) stojící mimo zářné budovatelské snažení národa prezentované oficiálními sdělovacími prostředky je přelomová už svou existencí - prezentace a vlastně už samé připuštění existence podobných lidí, jaké zobrazuje film, byla v kinematografii té doby cosi neslýchaného. V budovatelském filmu jsou jen dva póly hrdinů - uvědomělý komunista a zavrženíhodný třídní nepřítel, tady je ovšem prezentován nový pohled - i třídní nepřítel může mít sympatie divákovy. Krejčíkův film je sice ještě zatížen stigmatem doby svého vzniku, ale 3 roky po smrti Stalina a Gottwalda a Chruščovově odhalení kultu osobnosti se přece jen už pomalu prolamují ledy. Ten film je i dnes krásný, křehký a lyrický a někde uvnitř hluboce smutný, což se uprostřed rozjásaného budování socialistických zítřků u filmu ze současnosti hledá jen stěží. Jde rovněž o silnou generační výpověď, s jinými filmy se soudobá mládež mohla ztotožňovat jen těžko. Potěší herecké výkony i účast celé plejády začínajících pozdějších hereckých legend, stejně jako výborná kamera, v jejímž pojetí je dobová Praha neradostná a šedivá... Překvapila mne hudba Zdeňka Lišky, prakticky vůbec se mi ji nepodařilo identifikovat a o jeho autorství jsem si přečetl až v závěrečných titulcích...ještě evidentně nenese znaky typické pro pozdější mistrovu filmovou tvorbu... Rok 1959 a postupné prob(o)uzení společnosti hybernované okovy komunistické totality... (25.06.2018)

Neorealizmus zavítal aj do československej izolácie a to v podobe Probuzení a napríklad Tam na konečné a ja nemám žiadne námietky, dokonca ma oba filmy bavili viac ako niektoré významné diela talianskych režisérov. Veľmi silne napísaný príbeh postáv, do ktorých pocitov sa bez problémov vcítite a ste s nimi spriaznení až do konca. Chápem, že záver môže pre mnohých snobov predstavovať ústup tvorcov pred tvrdšou realitou, ale osobne by ma doklepnutie príbehu do depresívnejšieho vyznenia sklamalo, čo súvisí bez pochýb so spomínanou spriaznenosťou s postavami. (02.07.2018)

Tohle je můj skutečně první film, který natočil Jiří Krejčík, a musím říct, že mi málem spadla brada. To, jak snadno zde vodil herce, a jak ti hráli naprosto přirozeně, jak zajímavý byl příběh a jak realisticky byl podán, a to i přesto, že se zde objevují herecké legendy, které máme nějak zafixované, to mě naprosto ohromilo. Výborný film, kde i ten závěr nakonec snesete. (05.12.2014)

Velký šok od Krejčíka. Mládež v roce 59 nepomáhala v JZD, nestavěla Chvaletice ale chlastala po putykách a dělala bordel jako dnešní mládež anebo my zamlada. Ješte navíc kradla a dávala si přes držku. Úplně nejskvělejší je tam mladičká Brejchová, která je šlapka a ještě šlapka bez domova. Skvělá je postava Jana Šmída, který je z tak posrané rodiny(otec Pešek), že mu to fakt nezávidím. Je to klaďas ale taky má máslo na hlavě, taky krade i když asi z lásky. Petr Kostka se smolařem Kodetem jsou skvělí vykukové a opilci, Menšík je nádherný vrchní, co má oči všude a Josef Kemr prodavač bot co umí moc dobře běhat. Film musel končit happy endem, to by to komouši nepustili ale bylo to nadčasové a velmi filmařsky i scénáristicky dokonalé, díky Krejčíku! (11.01.2010)