Hádaj, kto príde na večeru

Stále aktuálny film. Predstavte si totiž situáciu. Žijete v Čechách alebo na Slovensku. Máte dcéru. A tá dcérka si privedie z ničoho nič k Vám ako rodičom Cigána. Chce si ho vziať a svadbu si nechce nechať vyhovoriť. Milujú sa ako hrdličky a Vy ako rodič ste nevychovávali svoje dieťa ako rasistu. Nedávali ste mu recitovať z Mein Kampfu a nekázali ste mu, že každý farebný je zločinec. A že pred takými je potrebné si držať odstup. Tak čo, pozvali by ste Lakatoša Stojku na večeru? Požehnali zasnúbeniu? S úsmevom na tvári s vedomím, že problémy budú, no ich láska všetko prekoná? Tento film presvedčivo skúma hranice slobodomyseľného presvedčenia, ktoré sa začínajú zatvárať na základe situácie vo vlastnej rodine. Hrany možného rasového odmietnutia partnera rodičmi sa tu síce obrusujú budovaním inej selekcie (vzdelanostnej - keď už má ten neger univerzitu a slušný post tak prečo ho vlastne neprijať, že?), no celok ukazuje skvele ešte minimálne tri ďalšie veci. 1. mužskú urazenú márnomyseľnosť a chýbajúcu schopnosť vcítenia sa samcov, 2. nenápadnú a efektívnu ženskú manipuláciu, 3. schopnosť mužov patetickým záverečným slovom vzbudiť dojem pána situácie. (06.10.2014)

Legendární film, který se v době vzniku jednoznačně přihlásil ke konceptu Ameriky zbavené rasové segregace a etnických předsudků. Představoval tehdy jeden z kulturních symbolů boje za rovnoprávnost černošské menšiny. S odstupem desítek let je patrné, že snímek působí příliš výchovně a učebnicově. Představuje úzkostlivě vypulírovaný ideální tezovitý model s černošským nápadníkem bez jediného kazu. Dvojice už dávno odrostlých snoubenců, která přijde s historkou, že jim stačilo 20 minut na to, aby se navždy zamilovali, a po 10denní známosti se hodlá vzít, představuje pozoruhodnou známku nezralosti a přímočaré směřování k životnímu průšvihu, nehledíc na rasový problém. Ten byl v polovině 60. let vážně palčivý - opovržení a naschvály okolí vůči smíšenému páru byly tou snesitelnější variantou - na spoustě míst totiž reálně hrozil lynč. Dceruška navíc působí dojmem slečinky z bohaté rodiny s liberální výchovou, která si toho v životě moc odpírat nemusela a kterou nikdo neučil čelit těžkým překážkám. Pokud Kramerův film ještě dnes sklízí pozitivní ohlasy, pak díky tématu, které je v obecné rovině dodnes aktuální. Mimochodem, víte, kdo k vám jednou přijde na večeři? Především ale se na oblibě snímku podepsalo herecké obsazení. Hned tři ze čtyř hlavních aktérů patří do síně filmové slávy a je radost se na ně dívat. Pro Spencera Tracyho to byla důstojná tečka jeho dlouhé umělecké dráhy. K dané problematice by se dalo dodat, že i když to podle hollywoodských snímků nevypadá, rasově smíšené páry s výjimkou velkých měst východního pobřeží dodneška v Americe nejsou běžné. Celkový dojem: 80 %. (20.03.2013)

Spencer Tracy se rozloučil v nejlepší formě. Komediální drama, zabývající se nelehkým světem plným předsudků, v nichž, jak správně podotýká John Sidneyho Poitiera, lidé nevnímají jeden druhého jako lidské bytosti, ale podle barvy pleti (Já jsem černoch), je geniální ukázkou toho, jak správně zadaptovat divadelní hru. Jak už jsem psal, Spencer Tracy je zde opravdu vynikající (jeho závěrečný monolog je úžasný, a v některých momentech neuvěřitelně mrazivý, vezmeme-li v potaz, že se nedožil ani premiéry filmu), Katharine Hepburn je skvělá jako vždy, Katharine Houghton je krásně optimistická, kdykoliv se objeví, člověku se prozáří den, ovšem snad nejlepší postavou je místní kněz, přítel rodiny, v podání Cecila Kellawaye. Toho si musí zamilovat každý. Možná by se dalo říct, že tenhle film je z dnešního pohledu skoro nepochopitelný, ale když si člověk uvědomí, jak je to vlastně nedávno, je smutné, že ještě v polovině dvacátého století, panovaly takovéhle předsudky. A mnohem smutnější je to, že v jižnějších státech USA by ještě dneska fotřík vytáhnul na černýho nápadníka flintu. (24.06.2015)

Mistrovská práce Stanleyho Kramera. Odvážná studie lidských vztahů v bezchybném podání ústředních hrdinů. Konverzace morálně jednotných, i když jinak smýšlejících lidí, kde právě jejich morálka dostala touto diskusí přetěžkou zkoušku. Pěkně rozložené karty v zásadním protikladu, ovšem bez zdání samoúčelného nahození rolí, vždyť podobná konfrontace je skutečně reálná. A to nejen mezi smetánkou. Její jemnou inteligenci neopakovatelně stělesnili, at už v roli černošského lékaře Johna Prentica Sidney Poitier (gentleman černošských herců a dodnec u vrstevníků nepřekonán), či konzervativního Matta Draytona Spencer Tracy (v poslední roli je vidět, že postavou i dýchá). Myslím, že divák toužící po vpravdě inteligentním a lidském snímku bude touto mistrovskou hrou dialogů uchvácen. Já snímek beru jako snad nejsilnější apel na lidskou důstojnost a toleranci. (27.02.2006)

Neskutečně zajímavý film. Rozebírá mezirasové problémy ještě hlouběji než V žáru noci se Sidneym Poitierem ze stejného roku. Dva mladí lidé se do sebe zamilují a jsou přesvědčení o tom, že se vezmou. Rodiče ale z mezirasového sňatku nemají radost a vznikne problém. Nakonec se všichni sejdou v jedné místnosti a musí si vše vyříkat. Film hezky poukazuje na problémy tehdejší doby, protože dnes už by se nad něčím takovým už nikdo nepozastavoval. Má opravdu silné momenty a místy je neskutečně vtipný. Hlavně závěrečný monolog otce je dost povedený. "Dnes je tu vše vzhůru nohama." (21.01.2022)