Něžný barbar

Zejména Bolek Polívka zde vytvořil mistrnou dramatickou postavu, která nám skutečně přibližuje osobnost Vladimíra Boudníka. Silný charakter, naprosto vědomý svého názoru, nemožno jej zvyklat, nemožno jej svést z cesty. Proud uvědomění, který po troškách upouští svou pravdu nám, těm slepým. Jsem si jista, že i Hrabal Boudníka velice obdivoval. Výtka -místy je trochu cítit , že některé repliky , do puntíku přepsané jak z knihy, tak z Boudníkových manifestů explosionismu, jdou Polívkovi "ztěžka přes pusu". Vyslechnout originál je ale lepší, než kdyby se je snažil říct svými slovy. Máme možnost se do těchto filozofických výkřiků zaposlouchat, a nechat na sebe působit jejich originální sílu. Nejsou lehko stravitelné, a je jasné, že celé řadě lidí jejich jednoduchá geniálnost zůstane navždy skryta - neboť někteří lidé mají tak chabou myšlenkovou kapacitu, že na pochopení prostě nestačí - pak se mohou u filmu začít i nudit. To, že scénárista Václav Nývlt změnil některé prvky známé z knihy, nepovažuji za škodu, je to ku prospěchu syžetu. K obsazení dalších dvou rolí - ve filmu to přímo nezazní, ale je evidentní, že Jiří Menzel hraje postavu Bohumila Hrabala. Ano, jsem s ním v této roli spokojena, i když jsem se také neubránila vzpomínce na jeho výkon v tragicky nepovedeném seriálu Hospoda na TV Nova. Hospoda však vznikla později, a zde je Jiří Menzel v roli Bohumila Hrabala výborný. Komu se zdá příliš uhlazený, připomínám, že Hrabal již v 60.letech byl nejen doktorem práv, ale také velmi bohatý - jelikož mu už vycházely knížky. To, že ke sklonku života se změnil v plesnivého dědu obklopeného kočičkami, neznamená, že takto musel působit již v době svého relativně mladého věku - 60.léta, o nichž film vypráví. Proto jsem s Menzelem v roli Hrabala spokojena, samozřejmě je zde použita určitá dramatický zkratka, a znaky, nejedná se přece o dokument, ale dojem, který pan Menzel vyvolává, dělá z Hrabalovy osobnosti důstojného protihráče jiné velké osobnosti - Boudníka - v podání Bolka Polívky. Třetím "kamarádem" by měl být Egon Bondy v podání Arnošta Goldflama. Nyní jde o můj osobní názor - osobnost Bondyho mi není sympatická, jeho verše obsahují často vulgarity, které je snad mají shodit, aby nepůsobily příliš vážně, nebo nevím. Jeho filozofie mi nepříjde nijak objevná, a vedle OBROVSKÝCH a SVĚTOVĚ ORIGINALNICH osobností jako byli Hrabal a Boudník, je Bondy pouhým ... "přizdisráčem" (řečeno jeho stylem vyjadřování). ( V tomto smyslu se o něm vyjádřil i Magor v rozhovoru pro Reflex. ) Ano, nepopírám, byl osobností, která jistě inspirovala mnohé, překládal, psal verše, filozofoval, ale co je to vedle geniality Hrabala a Boudníka? Osobností zářících tak silně? Proto se mi ztvárnění jeho postavy líbí. Také to, jak neustále říká "kurvafix jdu radši psát Morgensterna" - zcela ho to vystihuje, a divákovi, znalému souvislostí, toto ukazuje, že jde o Bondyho. Goldflam ztvárnil člověka, který sám nebyl malou osobností, ale v porovnání s Hrabalem a Boudníkem ano. A tak působí i na plátně, což je správné. Můj názor na osobnosti, ve filmu ztvárněné, se prostě ztotožňuje s názorem scénáristy i režiséra. (13.01.2011) (menej) (viac)