Její hřích

Na konci třicátých let již pozvolna kulminovala výroba filmových adaptací nenáročných harlekýnů z různých období a různé úrovně, získávající čtenářské a posléze divácké zázemí zcela logicky v řadách prostých obyvatel, především pak u ženského publika. Hokynářky, prodavačky, pradleny, panské a služebné, ale i děvčata z gymnázií a měšťanek snily v přítmí kinosálu o svých ideálech a společně prožívaly jejich utrpení a bolesti, aby se opět vracely do tvrdé životní reality. Filmoví producenti si velice dobře uvědomovali silný komerční potenciál tohoto žánru a důsledně dbali na to, aby byl v produkčních plánech vždy bohatě zastoupen. Tvůrčí status režiséra Oldřicha Kmínka se pohyboval někde na pomezí přijatelnosti; sám Kmínek si však pokaždé dokázal do svých filmů prosadit prvotřídní herecké obsazení, zajišťující nepopiratelný komerční potenciál. Aristokraticky vznešená Zita Kabátová, skutečná dáma českého filmu, se v produkcích obdobného typu objevovala pravidelně a jen výjimečně se stávalo, že by nějakým způsobem zklamala. Téma je v mnoha ohledech poplatné scénáristické nemohoucnosti, zaviněné do jisté míry už svým literárním rukopisem, nicméně v lehkých náznacích poodhaluje skrytá tabu v oblasti lidské sexuality a předkládá fatální následky neovladatelného chtíče. A tak zatímco charismatickému Ladislavu Boháčovi se výborně daří v jeho zhýralé masce bezskrupulózního svůdce, na jalový scénář nejvíce doplácejí divadelní bardi Štěpánek se Smolíkem, kterým je namísto plnokrevných charakterů nabízeno laciné přetvařování. Filmu příliš neprospělo ani rámování některých scén prostředím nevázaného dancingu, jak se tehdy říkalo barům s hudbou, ani účast soudobých operetních zpěváků (Pospíšil, Gaierová), ocitnuvších se zde patrně jen díky své popularitě. Zpětným pohledem má ale nemalý dokumentární význam zachycení tradičních dostihů Velké pardubické. Samotnou kvalitu filmu asi nejlépe ve své výmluvnosti charakterizuje název jedné z dobových kritik, v níž se její autor bezděčně ptá: Jen její hřích? (25.06.2009)

Melodrama je asi žánr, který dneska nemůže zafungovat na nikoho. Jeden z nejslabším prvorepublikových filmů, co jsem měla možnost vidět. Už jen že studentka medicíny se jmenuje Lola (?). Marně přemýšlím, co byl vlastně ten její hřích. Že poslechla učitele a pokusila se užít si života? Že jako zcela nezkušená neprohlédla, co je její milý zač? Nebo že jako studentka medicíny věřila, že sifylis se přenáší polibkem? A ta všudypřítomná hudba do toho... na závěr, jako mnozí ostatní si neodpustím: proč Jaroslav Goll? (29.04.2022)

Film by měl být opatřen důrazným varováním: Sledování tohoto filmu může přivodit psychické problémy a beznaděj chronické melancholie! Její hřích, poslední celovečerní film z dílny Oldřicha Kmínka. Je dobře, že již nic dalšího nenatočil. Předloha Otakara Hanuše poskytla cynický podklad, leč Kmínek s manželkou uměl natočit pouze laciné melodrama nevalné úrovně. Občas má divák pocit, že sleduje filmové dílo o dvacet let starší. Není to technickou kvalitou zachovaného materiálu, nýbrž samotným vedením filmařské práce. To, co by mohlo být zajímavé, se mění v pouhá mravokárná gesta patosu. Vše se povážlivě bortí a často marná snaha hereckých hvězd vyvolává soucit. Očištění nepřináší romantické zklamání, ale strach z pohlavní choroby. Hlavní postavou mizerného romantického příběhu je Lola Holmová (příjemná Zita Kabátová), talentovaná a cílevědomá studentka medicíny. Nástrahy pokušení mladistvé romance se snaží vychovávat k cudnosti svou možností rozkladu. Snící dívky podléhají svým představám a zapomínají na své cíle. Největším strašákem promiskuity a puritánské morálky je syfilis! Romantickým hrdinou příběhu je psychiatr docent Linn (dobrý Zdeněk Štěpánek). Klasickým postupem jde po zvolené cestě trpělivosti a oddaně nezištné pomoci až ke svému osobnímu vítězství. Antikristem příběhu je lehkovážný pokladník banky Jaroslav Goll (velmi zajímavý Ladislav Boháč), mravně zkažený floutek bohatého původu. Defraudace na chvíli vysvobozuje a morální dilema se občas dostaví i k nečekanému adresátovi. Z dalších rolí: bohatý továrník a zklamaný Jaroslavův strýc (příjemný František Smolík), pomstychtivá barová zpěvačka Carmen (dobrá pěvkyně Nelly Gaierová), její pěvecký partner (pěvec Jára Pospíšil), primář nemocnice v očekávání (sympatický Karel Černý), překvapený generální ředitel banky (Jiří Steimar), všudypřítomný Jaroslavův hlídající stín (Miroslav Kryštof-Kutina), sebevědomý policejní inspektor (příjemný Jaroslav Marvan), shovívavý policejní komisař (Bedřich Veverka), barová zpěvačka Anna Málková alias Perla (Jola Djurič), seriózní sluha u továrníka Antonín (zajímavý František Kovářík), či roztržitý karbaník František Vobořil alias Červík (příjemný Stanislav Neumann). Výsledný filmový zážitek je filmovou ostudou, Oldřich Kmínek dokázal tím svou přirozenou neschopností zmršit vše, dostaví se jen pocit marnosti a smutku. Jediné uznání si zaslouží pardubická dostihová reálná vsuvka a upřímná herecká snaha. Syfilis byl noční můrou romantických představ naivních dívek, Oldřich Kmínek je noční můrou československé kinematografie. (11.07.2017)

Celková naivita předem jasné love story byla pro mne vyvážena noblesním projevem Zity Kabátové, který neztrácí ani na loži v horečkách, chvílemi velmi povedenou dobovou atmosférou, slušnou režií, když opomenu technické nedostatky, slušným drámem a pestrým obsazením. Výstupy Kovaříka či Neumanna jsou povedeným zpestřením. Hudba v hodnocení nepřidá, spíše naopak. (22.03.2018)

Zhýralé drama z polosvěta podle novely Pitva Otakara Hanuše ze sbírky Portréty milenek z roku 1914. Do filmové podoby jej převedla podobně jako Ženu na rozcestí Jarmila Kmínková, uhranutá zřejmě možností zopakovat na plátně pár Kabátová - Štěpánek. Je to pikantní drama poskládané z iluzorních motivů, které pouze několikastránková novela skutečně nenabízela, ale o to je výsledek dokonalejším obrazem úpadku famílie Kmínek, která opanovala určité vrstvy české kinematografie již od roku 1918. Kochám se četnými nedialogovými scénami ještě v roce 1939, kochám se milostným trojúhelníkem mezi chtíčem a rozumem a ani tu Jolu nepovažuju za totální fiasko. Tolik sexu bych skutečně od Zity nečekala. (01.04.2014)