Papírový dům (Netflix verze) - Série 1

Po prvním rozjezdovém a slabším dílu se rozjela fantastická seriálové jízda. Neustálá zvědavost a napětí jednotlivých dílů (otevřené konce) vás donutí si hned zapnout další - btw. tato metoda je skvělá i v knihách (detektivky). Skvělí herci, hudba a hlavně promyšlený příběh seriálu - to vše se tvůrcům povedlo na jedničku. Ke zhlédnutí tohoto seriálu mě povedla ségra a musím jí tímto taky poděkovat. V dalších sériích budu určitě pokračovat. (01.01.2021)

1. série má fantastický rozjezd. Jdete rovnou do perfektně promyšlené akce plné zvratů. Muklové se pomalu sami vykreslují ve flashbacku plánovaného přepadení tak, že si je oblíbíte a fandíte jim. Herecké výkony jsou zdařilé a hlavně tahle trojka vyčnívá z davu. Tokio srší charismatem a jako vypravěčka hned od začátku chytne a vtáhne do děje. Psychopat a narcista Berlín zase drží v neskutečném napětí. Klidnou rovinu udržuje Profesor geniálním plánem. Škoda jen těch někdy zbytečných dialogů, nesrovnalostí a natahovaní. Klidně bych tak tři díly ubral. Budiž jim odpuštěny i malé nelogické nejasnosti. Vše v doprovodu skvělé hudby. Bella Ciao! 8/10 (26.09.2021)

Ach jo. Na tenhle seriál jsem se fakt hodně těšil. Výsledek je ten, že po první sérii mám pochybnosti, jestli vůbec pokračovat dál. První díl mě navnadil, následující dva byly ještě taky výborný. Ale pak to šlo do kopru. Scénárista musel být pořádnej moula, protože nasekat tolik nesmyslů do pár dílů je kumšt. Neberu seriálu, že si drží dobrý tempo, že se pořád něco děje a má to spád. I když zase na druhou stranu, když se nad tím zamyslíte - první série se odehraje během pouhých tří dnů a stane se v ní tolik věcí, že se to nedá stihnout za měsíc…..Prostě jedna věc je něco natočit poutavě a druhá, aby to bylo aspoň trochu reálný. Těch blbostí a náhod je tady tolik, že jsem poslední tři díly koukal spíš na komedii. Nechci spoilerovat pro ty, co ještě seriál neviděli, ale scény při sestavování identikitu, nebo vyzbrojování na WC jsou fakt síla. Papírový dům si hraje na strašně napínavou věc, já ale hodně brzo zjistil, že většina vyhrocených situací se v rozhodující chvíli v poslední možně vteřině vyřeší, asi aby to bylo dál napínavý, nebo nevím…Vrcholem všeho je vedoucí inspektorka, která vyšetřuje nejsledovanější případ v zemi. Ta naseká tolik chyb, přesto jí všichni dál zobou z ruky. To i čeští Specialisté jsou v tomhle věrohodnější. Ke vztahovým liniím se nebudu radši vyjadřovat, už nejednou jsem psal, že mě to v krimi seriálech sere. Tady jen znova podotýkám, že se 13 dílů odehraje ve třech dnech, takže ať si pak obrázek udělá každý sám. Obsazení, až na hlavního organizátora loupeže, vcelku v pohodě, hlavně postava, které se říká Mnichov mě baví od první minuty. První série u mě za 50%. (18.08.2023)

První série La casa de papel přinesla svěží vítr do seriálů neustále kopírujících stejná témata dokola, jenže nic není černobílé a tak sebou přinesla i nepříjemné věci. Ústřední myšlenka přepadení se získání peněz bez okradení kohokoliv sice není úplně pravdivá, ale v dnešním finančním systému se jedná o snadno odpustitelný přešlap. Originální zápletka na sebe nabaluje množství fantastických momentů probouzejících v divákovy mnoho emocí. Od napětí, přes romantické chvíle až k výtryskům smíchu se jedná o skvělí počin, který kazí řada nedomyšleností v rámci geniálního plánu El Professora, člověka, který předvídal úplně vše. Zejména trvale zapnutý mobil objevený díl po vysvětlení, že se jedná o oblast, kde jsou sledovány všechny rádiové signály mě nadzvedl ze židle. Podobně by se dalo pokračovat dále. Vezmu-li vše řečené, chápu proč někdo považuje tento seriál za skvělý i proč jej někdo hodnotí velmi slabě. Za sebe mohu říci, že se jedná o průměrný seriál, který má kolísavou úroveň plnou obrovských maxim zábavy i divákova utrpení. (16.11.2020)

Tolik nadšení a já se prostě do té tlačenice nemohu vydat. A vím proč. Začátek dobrý. Nápad je opravdu originální a akce jsou filmařsky udělány profesionálně. A tady to končí a začíná (bohužel i pokračuje) něco jiného. V první řadě logika děje. Kdybych měl vypsat, co všechno jsem pochytil, byl by to sakra dlouhý seznam. A někdy to fakt bolí. A dále. Mentalita země původu, země postav a jejich „přirozeného“ chování. Tento „folklór“ vidím běžně ve filmech z Mexika, Venezuely i Itálie, spousta dalších je směrem na východ. Tady mají Španěláci smůlu, že je všechno dění nakumulováno do menších prostor a ty osobnosti vynikají. A ona ta debilita na obou stranách fronty jde občas opravdu na nervy. Možná by pomohlo podstatně zkrátit metráž, vynechat spoustu dementního tlachání. Nejsem zásadní vyznavač amerického pojetí filmů, ale toto téma by určitě líp vyznělo z Ameriky, Británie, Německa … 70% - po PRVNÍ SÉRII. (16.05.2020)