Manhunt

Zajímavý doprovodný program k Fincherově Mindhunterovi. Uzavřená série o období těsně před/po dopadení Unabombera, která je značně rozporuplná v tom, že na každý klad (a těch tu pěkných pár je) připadá nějaké to „ale“. Na první dobrou zarazí, že v době kdy se ztrácí rozdíl mezi filmovou a seriálovou produkcí, tak tohle neomylně zařadíte mezi laciné televizní seriály jak z devadesátek. I zdejší kanceláře působí jako papundeklové kulisy a ne skutečné prostory. Dále je to příliš ambiciózní; nespokojí se to totiž čistě s procedurální rovinou vyšetřování, ale mnohem více než byste čekali to zabrousí do vod psychoanalýzy a antisystémových filozofií. Což je sice sympatické, ale tvůrci zůstanou napůl cesty čili sice tomu věnují značný prostor, ale mají tendenci to divákovi polopaticky vysvětlovat jak ve škole. K tomu je to zkratkovité, postavy mají tendenci deklamovat vysvětlujícími monology evidentní fakta „jakože pro postavy, ale ve skutečnosti pro diváka“ (jakoby Discovery stále chtělo své diváky vzdělávat naučným programem i v dramatu), vedlejší postavy jsou málokde tak ploché a do počtu (speciálně parťačka má náběh na nejzbytečnější, nejotravnější a nejhůře napsanou i zahranou postavu posledních let; nechtěně směšný pokus o drsnou emancipovanou ženu v mužském světě). Koncept dvou časových rovin pak funguje zdaleka nejhůře ze všech seriálů, kde se v posledních letech objevil. Ani strukturou to není vyhraněné; chvíli procedurál, chvíli soudní drama, chvíli tvrdý dokument, chvíli thrileroidní fikce o kočce a myši, chvíli to a chvíli ono. A pak je tu Sam Worthington v hlavní roli. Není sice vyloženě slabým článkem, ale tak neskonale vděčná mnohavrstevnatá role (která má v zásadě stejný vývoj i naturel jako Ford ve zmíněném Mindhunterovi) si žádala lepší výkon. Výrazně lepší. Speciálně když protihráčem je Paul Bettany, který sice na každý zdařilý výkon předvede jeden nemístně přepálený, ale takto dobrý a podmanivě charismatický nebyl snad nikdy. Což už je co říci, protože ve svém reportoáru má nejednu památnou roli. No a v neposlední řadě prostý fakt, že případ Unabombera jeho myšlenek a „kariéry“ je natolik zajímavý sám o sobě, že přebijí většinu výše zmíněných výtek. Ve výsledku tedy více zajímavé než opravdu dobré, ale zároveň natolik zajímavé až je to opravdu dobré; především pak ve dvou finálních epizodách. (19.12.2017)

Manhunt první série je ukázkový příklad, jak má vypadat pořádná krimi detektivka a je důkazem, že i s absolutně nulovou akcí nebo bez jediného boje dokáže pěkně vystřelit divákovi tepovku. Do jaké míry je událost pravdivá (předpokládám tak 90%) a co je filmařsky smyšleno, to se asi nedozvíme, ale tvůrcům teda tleskám, protože Manhunt je zfilmován fantasticky a hlavně divácky vděčně a poutavě. Skvěle se zde kombinuje hutné psychologické drama s detektivní prací a nezapomíná se ani na reálné dialogy a vykreslení postav. Celých 8 dílů je strašně intenzivních, pořád koukáme na nějaké luštění, kódy a lingvistické hádanky, veškerou práci UNABOM vyšetřovacího týmu včetně jejich neúspěchů a do toho dostáváme vrtání do detektivova svědomí, postupnou proměnu charakteru a depresivní, ale pravdivé rozmluvy s odsouzeným extrémně inteligentním, antisystémovým anarchickým bomberem. Dvojka Sam Worthington a Paul Bettany si tady spolu krásně sedli a když bych měl Unabomber srovnat s nedávným Mindhunterem, toto jej na plné čáře předbíhá ve všech odhledech, zejména ale v napětí a poutavosti. Bezchybný seriál, který je pro mě ode dneška kult tohoto žánru. (02.01.2021)

Takový emocionálnější bráška Fincherova fantastického Mindhuntera. Namísto "pouhého" mrazivého perfekcionismu se tentokrát jedná o emotivní sérii, navíc herecky přesnou a scénáristicky vyprecizovanou. Stejně jako u Finchera zde do popředí vystupuje v podstatě průkopnická behaviorální jednotka FBI, která se snaží dopadnout hlavního zloducha inovativními metodami, pro které zpravidla nenachází šéfové a "policajti ze staré školy" pochopení. To je první zajímavá rovina. Potom sledujeme pokus o filosofický přesah celého díla, kdy by se Unabomberovy činy měly stát v podstatě rozbuškou pro nové společenské uspořádání. Toť další zajímavá linie vyprávění. Za zmínku ještě rozhodně stojí postupný rozpad a totální odlidštění Worthingtonovy postavy ve prospěch jediného cíle. Tady opět platí stará známá pravda, že kdo chce chytat geniální zločince, musí být připraven dříve či později strašně moc obětovat. Fantastický Paul Bettany v jedné ze svých nejlepších rolí. (06.02.2018)

Ufff to bylo papírování. Můj obdiv patří Fitzovi za to, že tomu věnoval kus svého života, dokonce na úkor své rodiny, což už mně bylo trochu proti mysli. Kdo čeká nějaký akčňák, tak se ho nedočká. Tady šlo vážně jen o to, jak hledali nějaký důkaz dopadnout Unabombera a aby byl ten důkaz neprůstřelný. Ne, nenudila jsem se, nicméně by šest dílů bohatě stačilo Vyměnila bych asi Sama (Fitz), který mně tam moc nesednul, ale Paul Bettamy to hrál bezkonkurenčně bezvadně. Je zajímavé podívat se pak na skutečné postavy. Například já bych Unabomberovi podle vizáže rozhodně nehádala IQ 165+-. (12.01.2018)

Z psychologickýho hlediska vysoce působivá a v podstatě i emocionálně zdrcující sonda do mysli člověka, něhož moderní společnost tak dlouho "zrazovala", že z potenciálního "génia" vzešel jeden z nejevětších bombových útočníků v historii USA. Perfektně napsanej, skvěle zahranej (Battany je v roli Unabombera démonickej) a velmi slušně zrežírovanej krimi seriál, kterej ač se vizuálně blíží víc běžný televizní produkci, je tématicky a obsahově natolik zajímavej, že nelze odolal zhlédnutí na jeden tah! (12.12.2017)