Ako básnici prichádzajú o ilúzie

Asi můj nejoblínenější český film vůbec, což pří mé oblibě česk(oslovensk)é kinematografie asi moc neznamená, ale tohle je vážně celkem srdcovka. Navíc se to snad nikdy neokouká a to umí jen málo filmů. Skvěle vystihnutí vysokoškolské prostředí, atmosféra Prahy z očí dojížděcího studenta je stále stejná :) (19.10.2009)

Jedničku mám radši, ale dvojka si s ní v ničem nezadá. Místo nacvičování experimentálního divadla se Štěpán musí zorientovat v prváku medicíny, přitom s novou láskou opakuje starý vzorec a k tomu další várka zábavných postaviček (Mireček, Přeučilův profesor...) v podání skvělých herců a fajn písniček. Jen mě už mnohé ty bonmoty svou lidovostí otravovaly. Zajímavé je, že se Štěpán s Kendym najednou vydávají studovat dva velmi ambiciózní obory, ke kterým v prvním dílu ani náznakem neinklinovali. (07.05.2024)

"jé čááááááu" vykřik na mě tudle v jedný kavárně takovej nóbl chlápek a přisunul si ke mně židli.. "NO TO KOUKÁM JAKO BLÁZÉÉÉÉN..NO NAZDÁÁÁÁR " ...vyhrknul sem ze sebe nadšeně, aniž bych měl tušení, kdo to vůbec je .."já sem marééék, pomatuješ si na mě né? byli sme nejlepší kámoši.." ..NO JASNĚ ŽE JO MARKU, JAK BYCH MOCH ZAPOMENOUT (...marek kurva kdo?? )... A CO TEĎ DĚLÁŠ? , přihrávám mu loptu .."no tomu nebudeš věřit, heleď se, našel sem tudle takovej špinavej votrhanej papírek na půdě, pomatuješ jak sme ve druhý třídě dostali za úkol, napsat si, co bysme chtěli dělat až vyrostem? ,já našel ten papírek, a bylo tam -kosmonaut nebo právník-.. no a hádej co ze mě teď je?"....rozpaží ruce, abych si ho prohlíd a zatipoval....koukám na něj, sako, drahá kravata, rolexky, v ruce kožená taška narvaná lejstrama.... "takže kosmonaut, maminka musí bejt pyšná...".........když sem pak doma hledal ten svůj papírek, nestačil sem se divit...na 1.místě -básník-, a na 2. -ten chlápek z krematórija- ...je fakt že básník sem skutečně nákou tu dobu bejt chtěl, ale vodmalička bylo do mé velké tykvovité hlavy vtloukáno, že sem nejchytřejší z rodiny a že bych to měl tudíž někam dotáhnout...kam, to už mi nikdo neřek....ale s poezií sem nikdy moc velkej úspěch neměl...začlo to v první nebo druhý třídě zš, když sem byl jako první zkoušenej z "Polámal se mraveneček"...ale memorování mě zpočátku moc nešlo, a mezery v paměti sem se snažil vyplnit logickým konstruováním.. "hm..polámal se mraveneček ví to celá obora..",začal sem bezchybně ale zároveň taky věděl, že zde moje znalosti končí.. " každý měsíc dochází mu invalidní podpora.." ,učitelka ukázala prstem...a šel sem do kouta.... ..tím byl můj sen na dlouhá léta zašlapán do země... až s nástupem internetu a literárních servrů sem se k veršování opět vrátil, ale tamější obyvatelstvo tvrdilo, že jsem příliš zvrácený a až když sem začal publikovat pod pseudonymem "klárka hebká", začali mě jakštakš brát...jedinej kdo se k mému opravdovému já tenkrát nestavěl zády byl uživatel "Vládcehoven", kterému bych chtěl touto cestou poděkovat...později jsem se stal také autorem alternativních překladů několika málo písní jako např. večernice od honzy nedvěda a gumídků od gumídků...absolutní úpadek ale nestal na střední škole....kdy mě byla zmařena životní šance...oslovil mě jeden spolužák s tím, že nemaj žádný motto na šerpu, jestli nevím vo něčem, co by se k nám hodilo...byl to ten největší vtěrka, šplhoun a vlezdoprdel, jakýho sem kdy potkal,, a chtěl sem ho poslat do hajzlu, ale když sem na něj pohleděl, zčistajasna oslovila mě můza .."něco bych pro tebe měl.." povídám, "..piš si: SKRZE PROFESORSKÝ ŘITĚ, PROLEZEM AŽ K MATURITĚ" ...to je dobrý, řek mi, a šel to navrhnout do sborovny, ale neprošlo to...jakjinak...a to byl můj poslední vážnej pokus prorazit ..teď už si maximálně jentak cintám (10.09.2009)

"Ty jsi na tý škole kvůli talentu, kdežto já tady už čtvrt roku předstírám inteligenci." Studentské problémy budoucího MUDr. Šafránka mne zastihly chvíli před nástupem na vysokou školu a tak se musím přiznat, že jsem z nich opravdu svědomitě čerpal. Zejména se jednalo o soužití s něčím podobným jako byl Numira Cassa Tomba alias Mireček, dále jsem rychle odhalil studentku zaujímající pozici Vendulky Utěšitelky a nejvíce mne obohatilo schéma Leffingwellova psacího stolu s modifikaci dle Bronschteina. Jen si nejsem jist, zda byl dobrý nápad přesunout poznámkový blok z dominantního sektoru A2 do ergonomicky výhodnější polohy v sektoru B5, protože já bych hromádku učebnic ze sektoru A5 dal na uvolněnou A2, zápisník by pak mohl být v ergonomicky stejně výhodném sektoru A5 a student by si pak mohl svobodně vybrat, na kterou pozici ze zcela volného sektoru B mu upadne hlava. (14.08.2016)

Jsi modrá jako hladina. Jsi řeka, která usíná. Jsi jako nebe za úsvitu. A věříš na lži ze soucitu. Na nemoci a uzdravení, na hříchy a odpuštění. Ať se v každé roční době prostíráš ve mně a já v tobě, krajino nejkrásnějších míst, knížko má, v níž se učím číst. Ať klín tvůj láskou nepohrdne, když nosíš roucho milosrdné. (17.02.2008)