Korunný princ

Od loňského Štědrého večera (Princezna a písař) byl vyměněn scénárista a je to znát. Na příště ještě vyměnit režiséra a už by to snad mohlo mít nějakou úroveň. Stále ještě vázneme v rozbředlosti, v absenci formy, ale aspoň sám příběh tentokrát není hloupý a způsob dějového rozprostření zápletky je velmi dobrý. Je zde přítomna i tvůrčí žánrová sebereflexe, považte: Nikoli nejmladší, druhý či třetí princ je tím k vítězství předurčeným naivním dobrákem, naopak je jím legitimní následník, překonávající úklady mladšího bratra (škoda jen, že je nám toto schéma hned od úvodních titulků servírováno tak polopatisticky - hodnověrnost celé královské rodiny se tím dost snižuje). Onen následník pak klasicky vysvobodí princeznu zabitím draka, načež zmizí, což bývá často spojeno s lživým přisvojováním si oné zásluhy nějakým vyděračským podvodníkem - zde naopak je to sám hrdina, který bude svůj hrdinský čin popírat (protože si ho nepamatuje; mimochodem souboj s drakem, jemuž pekelně smrdí z tlamy, je překvapivě dost pěkný, včetně chování prince i princezny v jeho průběhu a bezprostředně po něm). Základní zápletka, tedy opakované ztrácení paměti a na ní závislého vědomí vlastní minulosti i identity, je nejen vhodným prostředkem k naznačené žánrové reflexi, ale spolu s opakovanými návraty vygumovaného prince na stejná místa ustavuje archetyp hrdiny, který musí stále znova procházet touž cestou. Celé to je navíc podáno vtipně, srov. seznámení s Cecilem (jehož představitel Plesl má našlápnuto k tomu, stát se novým pohádkovým guru, srov. jeho nedostižného komořího v Kdyby byly ryby), či návštěvy u zlého čaroděje, který si to z něj málem hází a ve své napruděnosti si ani neuvědomuje, že páchá dobro (výběr Abrháma pro tuto roli vyznívá jako velmi dobrý tah, ačkoli jak od něj, tak od Plesla mohl režisér žádat rozhodně víc, než s čím se spokojil). Také oba princové i princezna jsou pojati i sehráni velmi chvalitebně, zvlášť bych vyzdvihl netypického, zato typově dokonalého Kříže ve vedlejší roli padouchova sluhy. Naopak oba rodičovské královské páry patří k slabinám filmu - jejich pojetí je velmi slabé, specifický přínos pro příběh či zábavu nulový a s vyjímkou Freimanové, jejíž královna má jistou úroveň i šmrnc (což žel v kontextu nijak nevyzní) úroveň pohádky nezvedají ani jejich představitelé, jakkoli patří k druhdy nejpřednějším tvářím čs. tv obrazovky. Nic z toho naopak neplatí o Bokové-Liškové, jejíž mladá hostinská sice taky patří k odfláknutým postavám, ale je alespoň nic nekazící ozdobou. Summa: Pohádka postavená na opakovaných zvratových "Dobrý den" momentech mě bavila, myšlenkově zaujala a v dlouholeté bídě tohoto žánru patří určitě k těm lepším kouskům. (25.12.2015)

Abych nezapomněl okomentovat štědrovečerní pohádku: hmm, co jsem to vlastně chtěl? Ach, ta paměť, ta paměť, to víte už mám své roky, letos mně bude čtyřiadvacet... pokud si pamatuju... heč! Á, už vím, Kryštof Hádek a Pavel Kříž! Po delší době to vyšlo, stvořili nezapomenutelné záporáky! Což však nemohu říci o představiteli titulního hrdiny, Patriku Děrgelovi, on a jeho princ se mně hned po změně kanálu vykouřili, ano, z hlavy. Celkem vzato, měl jsem tu čest s bohužel opomenutíhodnou pohádkou. Repete nehrozí. 55% (02.01.2016)

Na televizní záležitost celkem solidní a hravě to strčí do kapsy většinu pohádek, které za velkého humbuku berou útokem kina. Asi nejvíc baví pitoreskní dvojice padouchů v podání Kryštofa Hádka a Pavla Kříže. Zejména Hádek si svého zlého prince užívá a je to především on, kdo se stará o humornou stránku příběhu. Něco do sebe měl i rytířský turnaj a na Evu Josefíkovou se dobře koukalo i tady. Naopak souboj s drakem byl až příliš televizní a Patrik Děrgel mě opětovně přesvědčoval, že na to být hercem prostě nemá, ačkoliv oproti minulosti nebyl tak příšerný. Na Štědrý večer zcela vyhovující pohádka. 75% (25.12.2015)

Z čeho by Epstein udělal tři až čtyři unylé pohádky, se tady sype z rohu hojnosti vtipu, nápadu, skutečné neotřelosti a ani chvilku nenudí. Bavily mne všechny ty průpovídky, bavili mne lidé zbavení paměti, zápletka byla dostatečně napínavá, drak úchvatný, a i když se mi nelíbí ani Josefíková, ani Boková, tady mi nevadily ani v nejmenším. Uvěřitelné charaktery (na pohádku), žádné diblíkování, a ostatně ani ten Hádek nepřehrával natolik, aby nebyl současně dostatečný zlosyn - Liška se od něho může učit, jak lze zlouna zahrát i komicky, a přitom mu ponechat zlo. Navíc na sebe vše navazuje, každá rekvizita má své místo, kamera je skvělá (takhle dřív cepoval své kameramany Strach, a i ve scénáři dbal na podobné detaily) i lokace dobře vybrané. Nemám, co bych vytknul, pohádka mne bavila od začátku do konce s výjimkou asi dvou hluchých míst (po drakovi a před turnajem), filmařsky dokonale zvládnuté, rád se na tuhle podívám znovu. A kam se hrabe Gandalf! (26.12.2015)

Jsou lidé, kteří označují Karla Janáka jako novodobého Antikrista. Já s ním problém ale nemám. Neříkám, že se mu daří vše, na co jeho režisérská ruka sáhne, ale Korunní princ se mu podařil. Skvělé je především herecké obsazení: oba královské páry, princ Jan (co na tom, že moc nehraje, mně se jako princ líbí), princ Karel (konečně vidím Kryštofa Hádka v záporné roli a jde mu to skvěle), Gandalf Josefa Abrháma nebo princezna (jak se vlastně jmenovala?) Evy Josefíkové, která je sázka na jistotu. Jo, trochu se tam šišlalo (pana Mrkvičku jsem jen tušila), hodně se tam zdravilo ("Dobrý den"), malinko se kouzlilo a kazily to snad jen ty roztleskávačky a tribuna z Příběhu rytíře. Ale vlastně proč ne. Já tohle od českých televizních pohádek, které se vysílají (nejen) o Vánocích, chci: aby se hlavně nebraly vážně. A to Korunní princ splňuje. (25.12.2015)