Hello, Dolly!

Tak jsem se těšil a myslel, že se Hello, Dolly zařadí na špici mých muzikálů, až jsem byl zklamaný. Písničky nijaké, za zmínku stojí akorát ta s Louisem Armstrongem, choreografie sice povedená, strhující či pohledná mi ale nepřišla, příběh měl potenciál, jenže také se nevyvedl na výbornou a byl žel rozvláčný a natahovaný ani postavy to tady nezachraňovaly, s výjimkou Dolly (výborná Barbra Streisand), se všichni chovali moc afektovaně, čímž byli otravní a mně nesympatičtí, takže jsem jim dokázal pořádně fandit... (30.06.2015)

Měla jsem tu možnost vidět muzikál naživo a byl to skvělý zážitek a pak jem viděla i film a řeknu narovinu, že je to boží. Dobové kostýmy a účesy herců jsou dokonalé. Barbra Streisand je skvělá herečka a obdivuji ji. Děj je jednoduchý ale i tak vás pohltí. Skvěle jsem se bavila a Dolly Leviová v podání Barbry Straisad vždy byla a bude tou nejlepší. (25.01.2013)

65% Rozhodně povedený muzikál, který stojí za zhlédnutí. Jenže upřímně řečeno si nedovedu představit, že bych ho viděla vícetkrát než dvakrát. Má dobré herecké výkony, písně i děj jenomže nemá takovou tu "nadčasovat", kterou oplývá třeba My fair lady, kterou můžete vidět několikrát ročně a neomrzí se vám. (01.01.2008)

Velkorysé taneční scény v režii člověka z nejpovolanějších, Genea Kellyho (Zpívání v dešti), vrcholí megalomanským muzikálovým číslem v luxusní restauraci, kde dostává prostor i Louis Armstrong. Skutečný, živý Louis Armstrong! Je to hlasitý, občas malinko neohrabaný film, který bez ustání jede na plné obrátky. Někdo křičí, někdo zpívá, někdo tančí a Walter Matthau i Barbra Streisand hrají o život. Občas vtipné, občas překvapivě chytré, občas sentimentální, ale každou scénou dávající vzpomenout na zlaté časy muzikálů. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Oskar (21.11.2008)

Ve své životní filozofické pouti jsem narazil na jeden velký kámen. Člověk má být na jednu stranu upřímný - jak to říkal třeba Jan Hus, TGM nebo Jordan B. Peterson. Ale na druhou stranu podle Alana Wattse je život hra. A součástí hry může být i lež a přetvářka. Tento film tento konflikt dokonale vykresluje: mužský protagonista buduje své impérium na řádném základu, zatímco ženská protagonistka chodí světem, lže a vyvolává chaos. I když protiklady se přitahují, tak zde ten happy-end působí nepřirozeně a nuceně. Je zřejmé, že příběh hraje druhou roli a spíše slouží písním. Rád bych, aby to bylo naopak. (29.12.2021)