G. Rossini: Straka zlodějka

Straka zlodějka, italsky La Gazza ladra, na libreto G. Gherardiniho podle francouzské literární předlohy se v Rossiniho zpěvoherní tvorbě řadí do kategorie semiseria, tedy opery polovážné, která mísí prvky komické a tragické zároveň. Žánr podmiňuje také přítomnost, tzv. basso buffo (komického basu), jímž je v příběhu purkmistr Gottardo (Michele Pertusi), zde však v postavě mstivého sukničkáře. Dílo má též charakter francouzské porevoluční záchranné opery (opéra a sauvetage). Služka na statku Ninetta (Rosa Feola) je v trojím ohni. Chce si vzít statkářova syna Giannetta (Edgardo Rocha), který se právě vrátil z vojny a miluje ji, snaží se ukrýt svého otce (Alex Esposito), válečného zběha, jemuž hrozí trest smrti a chce mu rychle sehnat peníze. Navíc vzdoruje purkmistrovu neodbytnému nadbíhání, které rezolutně odmítá. To vše zkomplikuje křivé obvinění z krádeže stříbrné lžičky s iniciálami F. V., které se shodují se jménem jejího otce i zaměstnavatele, jímž je Fabrizio Vingradito (Paolo Bordogna). Složitá zápletka je rozřešena milostí, kterou král udělí zběhlému Ninettinu otci Fernandu Villabellovi, a také objevem stračího hnízda v kostelní věži, kde naleznou doličné stříbrné příbory a mince. Ačkoliv už Ninettu vedou na popraviště, je po dodání nových důkazů osvobozena a vesničané mohou slavit svatbu mladého páru k velké purkmistrově nelibosti... Za svého života skladatel Gioacchino Rossini několikrát Straku zlodějku upravoval a přepracoval. Vy ji uslyšíte v kritické edici rossiniovského znalce Alberta Zeddy. Při dvoustém výročí prvního uvedení ve Scale (světová premiéra 31. 5. 1817) měla plných 200 minut. Události, které se odehrály před vlastním dějem nebo mimo scénu, řeší italský filmový režisér Gabriele Salvatores loutkovými mezihrami a stračími akrobatickými kousky na laně (Francesca Alberti). (Česká televize)