Parazit

Parazit působí jak vztah s herečkou, která si své role nosí domů. Nikdy nevíte, kdo k vám večer vstoupí do dveří. Ponův snímek začíná jako nefalšovaná komedie, která se čím dál víc prolíná se sociálním dramatem, aby posléze bez varování začal film se svými hrdiny krutě účtovat. Osobně jsem napočítal šest žánrů, se kterými režisér pracuje a zajímavě je mixuje. Kdyby se Pon Džun-ho dokázal vyvarovat východoasijské řezničiny, koketoval bych i s pátou hvězdičkou. Už jsem v minulosti psal, že pokud mám s nějakou světově uznávanou kinematografií zásadní problém, je to právě jihokorejská pro svoji fascinaci násilím a nikdy neselhávající schopností šokovat prazvláštními duševními pochody a prapodivnými činy svých postav. Ponův kousek se tomu z převážné většiny dokázal vyhnout a i když jeho příběh o rozevírání nůžek mezi sociálními vrstvami pevně vězí v místní kultuře, sdělení je globálně srozumitelné. Pon si zaslouží pochvalu za to, že dokáže obratně manévrovat mezi zájmy nejrůznějších skupin divácké obce - je zábavný, originální, provokativní a nebojí se tvrdě ukazovat propastné rozdíly v příležitostech v navenek dobře prosperující a efektivně řízené společnosti. Ne vždycky si s Ponem rozumím, jeho Ledovou archu, kde se pokoušel rovněž o žánrový mix s povrchním poselstvím, považuju za ukázkové selhání, Parazita ale s klidným svědomím můžu doporučit. Dejte té rodince ukázkových loserů ze suterénu šanci, pravděpodobně vás překvapí. Celkový dojem: 85 %. (22.10.2019)

Jížní Korea aspiruje na film roku s nejoriginálnějším nápadem posledních let. Pon Džun-ho režisér Mutanta, Okji a Snowpiercera má na kontě další zářez, který otřásl festivaly a postupně i světem. Příběh se zaměřuje na chudobnou, avšak mazanou 4 člennou rodinku, která se postupně bude infiltrovat do jiné bohaté rodiny. ( Samotná infiltrace je velmi zábavně a inteligentně podána ) a jakmile jsou karty rozdány, sociální drama křížené s komedií vystřídá Thriller s hutným náporem nečekaných zvratů, obrovskou dávkou napětí a krásně vygradovaném finále, kde i o mrtvoly není nouze. Režisér si krásně hraje s žánry, tak aby se navzájem nerušily a k tomu si připočtěte perfektní herecké výkony, vymazlený vizuál a dostatek zábavy, aby si film udržel divákovou pozornost. Doporučuji. 90% (18.09.2019)

Asi je teda chyba ve mně, že asijská kultura mě jaksi nebere, když ostatním, se tohle líbí. Ale ať to jsou filmy nebo hudba, tak mi připadá, že čim dál na východ, tim horší sračky. Jinak zhruba do půlky se mi film docela líbil. Je to taková černo-humorná komedie. Sice tak nějak asijsky podivná, asi pro mě občas trochu nepochopitelná, ale vlastně mě to celkem bavilo. To bych dal tak 3-4 hvězdy. Jenže od půlky nastane zlom, kdy jsem fakt nevěděl, jestli pořád koukám na komedii, na béčkovej horor, nebo snad dokonce na začátek nějakýho ujetýho korejskýho porna. A závěr mi přišel vyloženě jako dílo nějakýho šílenýho psychopata. Další problém je, že korejský herci jsou pro mě neznámý, dokonce se mi i pletli mezi sebou, nenašel jsem na nich ani zrnko něčeho jako charisma, takže po herecký stránce taky dost o ničem. Kdyby tohle někdo natočil v Hollywoodu, tak to ještě možná utáhnou známý xichty, ale to tady v případě Korejců prostě nefunguje. Pokud nějakej film na podobný téma, tak radši třeba Srdečně vás vítáme (2017). (02.10.2023)

Exotičtější alternativa filmů Davida Finchera. Promyšlené, rafinované, precizně zrežírované i odvyprávěné. Nejzajímavější a nejvrstevnatější podání střetu dvou odlišných sociálních vrstev za hodně dlouhou dobu, škoda toho, že první polovina je plná nepředvídatelných hříček a momentů, zatímco druhá už má klasické šablonovité rámování a zbytečně pesimitické profilování hlavních postav tak, aby to našlo své misto u diváků, kteří se budou radovat ze sofistikované, ale stále ještě dostatečně konvenční a stravitelné artovky. (11.07.2021)

Nejen způsobem „vniknutí“ neobvyklá, mezi několika žánry oscilující home invasion, během které se sází jen na první část rčení „Důvěřuj, ale prověřuj“. Řemeslně precizní (především kamera v interiéru moderního domu), ale jak se sestoupí hlouběji (fakticky i obrazně), začne být to podobenství vratké v kolenou. Dlouhodobě mám problém s těmi jihokorejskými filmovými konci. Jako by nevěděli jak a kdy přestat.. (25.02.2020)