Parazit

Kličová událost košického Art Film Festu samozřejmě z fleku vyprodala největší sál festivalu. Já si trošku připadal jak na csfd projekci, vedle mě freddy, za mnou pan hnědý, před hajzlem seznamení s dalším csfd drakem. Joon-ho Bong je master, protože dokáže míchat žánry, které by leckoho ani nenapadlo hodnit do jedný míchačky, co začíná jako komedie, pokračuje jako sociální drama a končí thrillově. Scénář originálnější než multikino v iglů, nuda vyfakovaná daleko od filmu, nebyl záběr, kdybych si zívnul. Režie působí naprosto sebejistě a výborně pomáhá s vyprávěním i s prolínajícímy žánry. Joon-ho Bong si prostě hraje se žánry, s dějem, s postavama a mě ty jeho hrátky přišly filmově neskutečně fresh. Jihokorejský den na košickém arťáku se vydařil na výbornou. (21.06.2019)

Parazit působí jak vztah s herečkou, která si své role nosí domů. Nikdy nevíte, kdo k vám večer vstoupí do dveří. Ponův snímek začíná jako nefalšovaná komedie, která se čím dál víc prolíná se sociálním dramatem, aby posléze bez varování začal film se svými hrdiny krutě účtovat. Osobně jsem napočítal šest žánrů, se kterými režisér pracuje a zajímavě je mixuje. Kdyby se Pon Džun-ho dokázal vyvarovat východoasijské řezničiny, koketoval bych i s pátou hvězdičkou. Už jsem v minulosti psal, že pokud mám s nějakou světově uznávanou kinematografií zásadní problém, je to právě jihokorejská pro svoji fascinaci násilím a nikdy neselhávající schopností šokovat prazvláštními duševními pochody a prapodivnými činy svých postav. Ponův kousek se tomu z převážné většiny dokázal vyhnout a i když jeho příběh o rozevírání nůžek mezi sociálními vrstvami pevně vězí v místní kultuře, sdělení je globálně srozumitelné. Pon si zaslouží pochvalu za to, že dokáže obratně manévrovat mezi zájmy nejrůznějších skupin divácké obce - je zábavný, originální, provokativní a nebojí se tvrdě ukazovat propastné rozdíly v příležitostech v navenek dobře prosperující a efektivně řízené společnosti. Ne vždycky si s Ponem rozumím, jeho Ledovou archu, kde se pokoušel rovněž o žánrový mix s povrchním poselstvím, považuju za ukázkové selhání, Parazita ale s klidným svědomím můžu doporučit. Dejte té rodince ukázkových loserů ze suterénu šanci, pravděpodobně vás překvapí. Celkový dojem: 85 %. (22.10.2019)

Jihokorejci filmem Parazit překrucují lidské emoce, vytváří náměty, které jsou stejně absurdní a obskurní, jako když Rammstein zpívali o člověku z Rakouska, který unesl Nataschu Kampusch a držel ji ve sklepě přes deset let. Navíc to dělají s nebezpečně černým humorem, který vlastně ani nevím, jestli je vtipný, protože na něj spíš zírám, než abych se smál. V rámci filmografie ale jedinečný skvost, který jednoznačně nemá obdoby. (05.02.2020)

Když se člověk čas od času přejí běžného Hollywoodského konzumu, tak musí dneska sáhnout buď do Evropy nebo ještě lépe k Asiatům. Parazit je zcela poprávu král roku 2019. Chytré sociální drama, které se dlouhou dobu tváří jako taková komedie o pořádně vyčůrané rodince, která si umí pomáhat. Závěr bych označil jako dobře mířenou ránu mezi oči. Rozhodně nejen na ty závěrečné minuty nikdy nezapomenu. 85% (17.08.2020)

Exotičtější alternativa filmů Davida Finchera. Promyšlené, rafinované, precizně zrežírované i odvyprávěné. Nejzajímavější a nejvrstevnatější podání střetu dvou odlišných sociálních vrstev za hodně dlouhou dobu, škoda toho, že první polovina je plná nepředvídatelných hříček a momentů, zatímco druhá už má klasické šablonovité rámování a zbytečně pesimitické profilování hlavních postav tak, aby to našlo své misto u diváků, kteří se budou radovat ze sofistikované, ale stále ještě dostatečně konvenční a stravitelné artovky. (11.07.2021)