Zastavte temnotu

Nikdo nedokáže zrežírovat filmový násilí jako Jeremy Saulnier. Všechny jeho filmy jsou neskutečně atmosférická podívaná, při který cítíte každý zásah kulkou i každé říznutí nožem. V ultra násilí se vyžívá, ale nikdy to není samoúčelné a vždy to pomáhá vyprávět příběh a vcítit se do postav. Neumře tu víc lidí, než v jakymkoliv Marvel filmu, ale za to každá ta smrt vás divácky zasáhne. Hold The Dark je hodně náročnej film s hutnou mrazivou atmosférou, kdy na vás ta zima přímo čiší z obrazovky. Jeffrey Wright v roli svýho života vyšetřuje zmizení dětí, které byly odtažené vlky. Všechno je to ale trochu víc zamotaný a díky tomu se tohle vyšetřování často dostává až do hororovýho žánru. Hypnotickej soundtrack a úžasná kamera z toho pomalu dělaji Blade Runnera na sněhu … 9/10 (29.09.2018)

Silně chlapská záležitost, která má s filmem Wind Rover společný jen ten sníh. Není to úplně bezchybné, možná jsem úplně všechno nepochytil, ale ten pocit, co po skončení filmu mám, ten je cajk. Od Saulniera první film, který se chystám co nejdřív okotit. Green Room už se mi válí na disku docela dost dlouho. (02.10.2018)

Z části arktický noir a zčásti umělecký horor. Statečná cesta do země stínů a záhad, která zanechá nervní dojem. Saulnier vypráví pomalu a nevzrušivě, motivaci činů svých postav nevysvětluje a nekomentuje. Je na divácích, jak si to vyloží. Vidíme několik brutálních zabití a jednu dlouhou přestřelku v závěru. (12.11.2018)

Atmosférický thriller, který vyniká výbornými akčními scénami a lehce démonickým Alexanderem Skarsgårdem. Srovnání s Wind Riverem sedí možná z pohledu zvolených lokací a kriminální zápletky, ale jinak si Hold the Dark razí vlastní cestu a více než kriminálním dramatem je spíše meditativním thrillerem s mysteriózními prvky. Děj je vyprávěn velmi pozvolna, nicméně jsou tu i opravdu husté pasáže a celé vyprávění je zajímavě rámováno metaforami. Škoda jen, že finální dojem byl o něco slabší, než jsem zprvu očekával. (16.10.2018)

Přes počáteční brilantně vystavěnou atmosféru zabředl snímek do větších a větších šíleností, až se etabloval do opravdové blbosti. Radost tak zůstala pouze z vizuálního zpracování, zmíněné atmosféry a zdařilé, krvavé přestřelky (dá-li se to vůbec nazývat přestřelkou, možná je vhodnější si vypůjčit několik anglických slovíček, které to vystihnou dostatečně "one man show with the machine gun"). (24.04.2019)