Zastavte temnotu

POINTA?! Nuda na zimě. Absolutně odtažité, totálně to sere na diváka. Něco tak chladného jsem opravdu dlouho neviděl, skutečně, při té nekonečné délce jsem měl pocit, že zamrznul čas. Film, kterej postrádá duši, nadstavbu a je až příliš uhlazený. Nemluvim jenom o našperkovaném obrazu, bez emocionálních dialogů, kdy postavy akorát šeptaj, nejvíce zbytečné hlavní postavě, jejiž využití je naprosto nulové - ale i co se týče gore, které místní uživatelé vypisují, krom prořízlého hrdla a ustřelené půlky obličeje si tady fakt nic nevybavuju. Neutichající kalamita zbytečných scén. Nebaví mě koukat pět vteřin na to, jak se hlavní postavě boří nohy do sněhu a jak čumí neustále do blba. Asi deseti minutová přestřelka je průměrná, kde nejsou ani znát samotné průstřely a není zde absolutně nic atraktivního. Prostě ten stejnej případ, jako u opěvovaného Revenanta. Nuda na sněhu, bez pointy. Saulnier asi myslí na nějaké sošky, ale není schopnej vtisknout ani tu nejprimitivnější věc do filmu - ZÁBAVU. Jedinej, kdo mě zaujal a kvůli komu dávám hvězdici, je James Badge Dale a jeho charisma. Rozhodně nevim jinak co si mám vzít z filmu, kde blondýnka jako nahá, má na palici divnou masku a pak se nechá škrtit rukou Jeffreyho Wrighta. Asi jsem nepochopil tu velkou myšlenku, metaforu a farmaceutickej podtext za tim! (01.10.2018)

Postupem času přicházím na to, že Netflix není jenom o dobrých filmech. Netflix rozhodně není jenom o dobrých filmech, spíš je mnohdy o průměrných a často i o až špatných. Hold the Dark nicméně patří do toho lepšího železa. Atmosféru má hodně solidní, a kdyby film neměl přes dvě hodiny, taky by divákovi možná nedal šanci nudit. Jsou totiž momenty, kdy se tu herci chovají jak z Jedličkova ústavu a to je ještě ta dobrá varianta. Ve druhé polovině filmu se to ale příjemně rozjede a závěr je vysloveně solidní. Akční závěr to popravdě vytáhl do solidního průměru, jinak bych začal pochybovat o tom, že se tu někdo pokoušel o plagiát Wind River. Po shlédnutí tohoto filmu jsem ale ještě netušil, že kopie je pro Netflix slovo více než blízké. (13.04.2020)

Přes počáteční brilantně vystavěnou atmosféru zabředl snímek do větších a větších šíleností, až se etabloval do opravdové blbosti. Radost tak zůstala pouze z vizuálního zpracování, zmíněné atmosféry a zdařilé, krvavé přestřelky (dá-li se to vůbec nazývat přestřelkou, možná je vhodnější si vypůjčit několik anglických slovíček, které to vystihnou dostatečně "one man show with the machine gun"). (24.04.2019)

Těšil jsem se na nového Wind Reavera, ale těžce jsem narazil. Asi nejsem intelektuálně dostatečně na výši, ale vlastně pořádně nevím, o čem film byl. Bylo v něm jinotajů, jako v abstraktní básni nějakého známého poety, které jsme museli rozebírat ve škole a dumat nad tím, co tím chtěl autor asi říct, a podobně jako tenkrát, i teď mi to začalo být po čase jedno. Jediným zapamatovatelným momentem pro mě zůstane výborně natočený boj amatérů proti kulometnému hnízdu, ale zbytek snímku se mi slévá do sledu mnohdy na sebe nenavazujicích situací a finále šlo úplně mimo mě. (29.10.2018)

"Vyje-li v tobě vlk... manželce zmáčkni krk! Synáčka vyhrabej lopatou, červy z něj vytahuj pinzetou." A taková pěkná bajka o bláznivých, zvlčilých lidech a o krutých, leč jinak normálních a empatických vlcích to mohla být, škoda. I já, coby člen dravé, leč zdravé vlčí smečky, jsem nejprve spokojeně čenichal po krvavém sněhu příběhu a radostně poňafával nad každou bolestí rozervanou duší a nad lidskými troskami všeho druhu, jimiž byla řídce osídlená Aljaška hustě zalidněna. Ale postupně se mi začala nevolí ježit srst na hřbetě a mé ňafání přešlo v zlověstné, vzteklé vrčení. Od krádeže synáčkova těla s mimózními vraždami (prosté odzbrojení a spoutání by účelu posloužilo stejně), přes mariňáka, zabijáka z Iráku a t.č. již i sériového vraha, prchajícího se staženým ocasem před starou bábou z motelu, byť s puškou. Místo aby si v lese pomazal obličej vlčím trusem a takto maskován se připlížil zpět a prokousnul bábě krk, nebo tak něco. Dále Cheeon - ten by byl fajn v samostatné vražedné bajce, zde to byla rušivá odbočka (byť chutná a šťavnatá jako rare steaky z mladých policajtů). No a to sáňkování se synáčkem v samotném závěru, při hře na happy wolf family, to byl hřebík do rakve a facka kamarádovi Cheeonovi a jeho indiánským pohřebním rituálům. Co se jednou rituálně zahrabe, to se už nevyhrabává, aby měla duše klid, bohajeho! Dvě hvězdy. Na 5 hvězd bych šel při alternativním závěru: Synáček sice vykopán, ale jen proto, aby se k němu mohla přitulit v tu chvíli láskyplně uškrcená maminka Medora, pak oba zase zahrabáni. Vernon odchází do lesů, pokleká uprostřed klidně sedící vlčí smečky, kamera švenkuje na hřebeny hor a ozývá se poslední, čistý výstřel. Závěr na pohodu, no ne? (10.07.2021)