Bez lásky

Skoro dokonalé a skoro perfektní. Chladně vystavené, vztahové drama, u kterého je už od prvního okamžiku patrné, že jej točil Pan režisér. Je moc dobře, že se Andrej vrátil s tématem rodiny, rozchodů, rozvodů, protože tyhle věci mu šly vždycky nejlíp. A fakt, že pro mě skvostný Návrat tímhle filmem nepřekonal, mi náladu dnes rozhodně nezkazí. (28.11.2017)

Nejchladnější film letošního roku, myslím tím emočně. Chlad byl v Nemilovaných cítit v každé scéně, mezi manželem a manželkou, mezi policií a rodiči, i mezi rodiči a dítětem. Vlastně v celém filmu bylo jen utrpení, krize, hledání a navíc natočeno v pěkně pomalém tempu, at´ si divák pošmákne. Fuj, to byla ale těžkopádná paráda. (16.11.2017)

Mám takový dojem, že takovýto film by na "Západě" asi nevznikl. Neznám sice poměry v Rusku do detailů a nedokážu říct, na kolik to odráží současnou situaci, ale dokážu si představit, že třeba ne Státech by se jednalo o film s relativně s velkým množstvím akce a triků atp. Přišlo mi, že jsem si celou situací procházel dost jako ty rodiče. Film svými dlouhými scénami, hlavně z pátrání, člověka vtáhne do děje. A místy jsou opravdu zajímavé záběry. A na některé věci jsem už v ruských filmech viděl, ale i tak tu bylo pár novinek. Prostě zase jiný svět... (13.06.2018)

Dovolím si zdánlivě nemístné srovnání a prohlásím, že Nemilovaní jsou evropskou festivalovou verzí Villeneuvovo Zmizení. A právě značná odlišnost mezi oběma snímky podle mě ukazuje (nejen) současný zcela rozdílný přístup k tématům a jejich zpracování. Zatímco Zmizení je příběh vyprávěný řekněme klasickým hollywoodským způsobem, tedy s důrazem na jednotlivé hlavní postavy, vykreslení jejich pocitů, emocí a poznání jejich vnitřních démonů, Zvjagincev jede podle současného evropského festivalového trendu (normální život normálních lidí naruší násilná událost - kolikrát jsme to za poslední roky u výrazných festivalových snímků viděli) a za pomoci základního rozestavení dané situace zkoumá a pozoruje jednotlivé účastníky, aby tak zobrazil problémy celkové společnosti a odhalil tak démony spíše všeobecné. Oba přístupy mají něco do sebe, já asi navždy zůstanu spíše přívržencem klasického filmového vyprávění, ale to nic neubírá na tom, že jsou Nemilovaní výborným filmem, který každou minutou utahuje a utahuje a může se stát, že se katarze dočkáte až třeba druhý den po filmu. 8/10 (14.03.2018)

Obrovský kus úspěchu tohoto filmu dělá hudba, je podobná Puškinovým básním, na povrchu jednoduchá a něžná, uvnitř sálající spalujícím žárem emocí. Skvěle napsáno, zahráno i zrežírováno. A ten dlouhý záběr z okna rekonstruovaného bytu hned tak nevytěsním, filmařské blaho. Snímku se podařilo zkombinovat ruské a francouzské pojetí naprosto úžasným způsobem, klenutá ruská stavba příběhu spolu s vypravěčským umem francouzských filmařů, dokonalý vizuál a sonda do současné ruské společnosti, to vše tvoří kompaktní celek, který je možno pouze obdivovat. (26.09.2020)